Talentů jsme v týmu měli hodně, vzpomíná Cihlář na MS U-20
Z N O J M O - Jedenáct let. Tolik tomu bude v neděli od chvíle, kdy se česká fotbalová reprezentace do 20 let objevila ve finále Mistrovství světa. Ačkoliv proti již tehdy silné Argentině prohrála 1:2, tak si z Kanady odvezla stříbrné medaile. U senzačního úspěchu nechyběl ani náš současný kapitán Tomáš Cihlář, dnes jednatřicetiletý fotbalista si za oceánem zahrál čtrnáct minut. Nejenom o tom jsme si povídali před blížícím se zahájením nové sezóny.
Jak na tento nečekaný úspěch s odstupem času vzpomínáte?
Příliš na to už nevzpomínám. Na začátku června jsem byl na rozlučce Luboše Kaloudy, tak tam se to akorát všechno připomnělo.
Jste s někým ze stříbrného kádru v kontaktu?
Občas si napíšeme právě s Lubošem a samozřejmě také s Oklim. (Tomáš Okleštěk, bývalý fotbalista znojemského klubu– pozn. red.) Ostatní kluci hodně působí v zahraničí, takže i kvůli tomu je kontakt opravdu minimální.
V čem vidíte hlavní příčinu, proč se hráči na profesionální úrovni více neprosadili?
Důvodů může být určitě více. Možná došli do náročnějšího fotbalu, než na který byli zvyklí, mohla nastat špatné adaptace nebo také zranění.
Kdo dle vás měl z vašich spoluhráčů největší potenciál?
Talentů bylo v týmu hodně. Ať už vezmu Martina Fenina, Jana Šimůnka, Luboše Kaloudu, ti všichni hráli v zahraničí. V Maďarsku nastupoval Marek Střeštík. Někoho ale zbrzdilo vážnější zranění.
Proč si myslíte, že to nevyšlo právě vám?
Upřímně jsem s ničím ani nepočítal. Na šampionátu jsem ve dvou zápasech odehrál jen čtrnáct minut. Když jsem se pak vrátil z Kanady, tak všichni očekávali, že přijdou nějaké velké nabídky. Kdybych nastoupil na čtrnáct minut a vstřelil tři góly, tak je to úplně o něčem jiném. (směje se)
Vybaví se vám někdy ona necelá čtvrthodinka či vám to už vymizelo z paměti?
Pokaždé jsem to spíše bral tak, že je dobré mít medaili. Asi se tam už nikdy nedostanu, tak jsem tam byl alespoň na dovolené. (se smíchem)
Finále vás však bohužel minulo…
Pokaždé mrzí, když do finále nezasáhnete. Pokud jste už na nějaké akci, tak na lavičce se nechce sedět nikomu, ale na druhou stranu nebyl důvod nic měnit. Můžu být rád, že jsem vůbec naskočil, byli tam kluci, kteří do žádného utkání nezasáhli nebo se dokonce nedostali ani na lavičku.
Měl jste alespoň nějakou nabídku přestoupit jinam?
Byla možnost odejít z Jihlavy do Liberce, ale nakonec to ztroskotalo na penězích, které Jihlava za mě požadovala.
Pokud se přesuneme k nadcházející sezóně. Jak vidíte šance Znojma?
Uvidíme. Jelikož jsme žádné utkání neprohráli, tak bych mohl říkat, že jsme dobře nachystaní. Všechno ale ukáže až sezóna. Může nám vyjít začátek a vyhrajeme tři zápasy. Poté bychom se dostali do laufu. Naopak se může stát, že nám úvodní duel nevyjde, neproměníme žádnou z dvaceti šancí, Varnsdorf využije jedinou a prohrajeme 0:1. Další zápasy poté nezvládneme a budeme se potácet neustále dokola.
Ve druhém kole jedeme do Hradce Králové, ve třetím doma přivítáme Jihlavu. Který z úvodních tří zápasů bude nejtěžší? Hned Varnsdorf?
Podle mého určitě ano. Nikdo nebude pořádně vědět, co čekat. Jedná se o novou sezónu, poměrně nové týmy. Spíše nás čeká takové oťukávání. Snadné to nebude ani s Hradcem. Jihlava by se ráda co nejdříve vrátila.
Už v kabině cítíte, že se spoluhráči nemůžou dočkat nové sezóny?
Během přáteláků neustále někam jezdíme, hraje se to někde na vesnicích. (s úsměvem) Atmosféra bude jiná, utkání dostanou odlišný náboj. Hraje se o body, hraje se o všechno. Bude na nás větší tlak, protože v přípravných duelech o tolik nešlo. V nich jde především o to, aby se někdo ukázal, ale mistráky jsou úplně o něčem jiném.