Nový majitel: Kam jsem se obrátil, všude byly dluhy
Z N O J M O - Tak trochu jako slepý k houslím podle svých slov přišel k fotbalovému klubu 1. SC Znojmo FK jeho nový majitel, ukrajinský podnikatel ve stavebnictví Andrij Lyčkivskij. Od svého angažmá si slibuje napravení poškozené pověsti klubu a narovnání vztahů s městem i s mládeží. V našem rozhovoru s bezprostředností sobě vlastní odpovídal na otázky týkající se budoucnosti našeho klubu.
Jak jste se vůbec do znojemského fotbalu dostal?
Byla to opravdu nestandardní situace. Vůbec jsem neměl v plánu podnikat ve fotbale. Fotbal jsem v Česku sice hrával, ale žádné takové ambice jsem neměl. Na Znojmo jsem se napojil přes jednoho hráče, Maksyma Solomky, kterému jsem pomáhal. Požádal mě, abych sem zavolal, protože v té době nebylo jisté, jestli se tady bude nebo nebude hrát. Říkal, že mu majitel nebere telefon a on neví, jestli má se Znojmem počítat, nebo si hledat jiný klub.
Dovolal jsem se panu Radovanu Šobovi, který mi řekl, že to tady asi skončí, ale za pár dní se ozval, že do klubu vstoupil investor z Německa, který ho převezme od pana Jusufa. Řekl jsem si, že dobře, mohu sem poslat pár hráčů, o které jsem se staral. Poté se mi ozval ten „německý“ investor – ve skutečnosti Armén – a nabídl mi nějaký podíl v klubu s tím, že mám přehled o hráčích, znám prostředí na jižní Moravě a mohl bych mu pomáhat. Řekl jsem, že rád pomůžu, fotbal mě baví.
Bylo úterý, v sobotu se mělo hrát a tým neměl žádné hráče. Tak jsem narychlo obvolával fotbalisty, hlavně z Portugalska, kteří tu dříve působili. Platil jsem za ně letenky, ubytování, všechno. Měl jsem zajistit rozjezd sezony a on měl klub dále financovat. Netušil jsem ale, že jde o podvodníka. Nakonec jsem tým nějak poskládal, doplnil čtyřmi dorostenci a jeli jsme do Blanska, kde nás rozhodčí zařízl a prohráli jsme. Rychle jsem sehnal trenéra a klub se začal pomalu stavět na nohy.
Poté přijeli Jusuf i ten Armén, mělo se jednat o převzetí, ale místo toho mezi nimi vznikla obrovská hádka – dokonce i fyzická potyčka. Ukázalo se, že Armén vypsal falešný šek a zfalšoval bankovní převody, takže Jusuf žádné peníze nedostal. Později jsme zjistili, že ten samý člověk už podvedl i hokejový klub v Ústí. Fotbal ve Znojmě měl tedy skončit, protože Jusuf už do něj nechtěl investovat a nikdo jiný se nehlásil.
Radovan s Radimem (ředitel klubu Šoba a sportovní manažer Hübner – pozn. red.) mě prosili, abych fotbal zachránil. Šel jsem do toho bezhlavě – prodal jsem jeden dům a všechny peníze vložil do klubu.
O jakou částku zhruba šlo?
Bylo toho hodně. Ty exekuce byly ale jasné, tam se nedalo nic dělat. Nechápal jsem ani to, že se můj předchůdce soudil s městem. Za celou dobu jsme také nedostali žádné dotace. Takže to dopadlo, jak to dopadlo – spadli jsme. Teď ale začínáme znovu od nuly. Všude byl obrovský chaos, fotbal měl špatnou pověst a my to teď krok za krokem dáváme dohromady. Bylo to opravdu náročné období.
V tom stavu ten klub neměl prakticky žádnou hodnotu. S čím jste do toho tedy šel?
Myslel jsem si, že sem budu přivádět hráče z Ukrajiny, které časem zpeněžíme a tímto způsobem budeme financovat chod klubu. Jenže po pádu do divize ti hráči ztratili hodnotu – nikdo nechce jít do čtvrté ligy. Na třetí ligu ještě někdo slyší, ale na čtvrtou už ne. Bylo to rozhodnutí ze srdce, ne z rozumu.
Jaké máte představy do budoucna?
Začínáme úplně od nuly. Chtěl bych tým postavit na českých hráčích, i když vím, že to nebude jednoduché. Do Znojma se hráči nehrnou – je to daleko a přivést sem kvalitu je složité. Proto kádr doplňujeme Ukrajinci a máme i dva Afroameričany z minulé sezony, kteří jsou opravdu šikovní. Chci to stavět i na českých trenérech – už žádné cizince. Chci, aby klub fungoval a získal zpět dobrou pověst.
No ta pověst fotbalového Znojma je hodně pošramocená…
Čekal jsem, že když se pustím do záchrany fotbalu, lidé mi pomůžou. Místo toho se ale většina otočila zády a nikde jsem nenašel podporu. Bylo to velké zklamání. Máme problémy i s tréninkovými plochami. Kamkoliv jsem se obrátil, všude byly dluhy a nikdo s námi nechtěl spolupracovat. Všechno si musíme platit sami a nemáme ani korunu z dotací.
Mrzí mě i situace na stadionu – ostatní sportovci tu mají před fotbalem přednost. Musíme se neustále přizpůsobovat, ustupovat mládeži, atletům, ragbistům (americkým fotbalistům – pozn. red.). Je mi až líto kustoda, který pořád musí vyklízet kabiny. Je to smutná realita. Přitom stadion byl zrekonstruován právě díky fotbalu.
Kolem hřiště nevidím ani žádné sponzorské bannery, jak je to v tomto směru?
Je to špatné – nemáme žádného sponzora. Jedinou výjimkou je Znovín, který nám poskytuje naturální plnění v podobě vína. A to je všechno.
Jak takhle chcete pokračovat do budoucna?
Nejdřív musíme změnit pověst klubu. Jak už jsem říkal, chci ho stavět na českých hráčích – těch máme momentálně devět. Chci to nastavit tak, aby všechno fungovalo. Cílem je postoupit hned zpátky a další rok do druhé ligy. Takové byly mé ambice, ale realita je zatím jiná.
Každopádně až půjdeme jednat s městem, měli by už vidět, že klub funguje, že tu máme české hráče, české trenéry i české vedení. Součástí vedení bude i bývalý starosta Vlastimil Gabrhel. Věřím, že se díky tomu zlepší i image znojemského fotbalu.
Na fotbal však nezanevřelo jen město, ale také diváci. Co s tím?
Bohužel, poslední dva až tři roky tady hráli téměř výhradně cizinci a lidé proto přestali chodit. My chceme fotbalu vrátit prestiž a s ní i diváky na stadion.
A co vztah s mládeží – ani ten není ideální, spíše velmi špatný…
To mě také velmi překvapilo. Mládež používá stejné logo i název, ale právně jde o jiný subjekt. Už za majitele Tunky se to vyvinulo nešťastně – je to, jako by vám někdo „vytuneloval“ firmu. Přitom mládež bez nás nemůže fungovat a my bez ní také ne.
Chci, aby mezi námi byly dobré vztahy. Nemám problém za nimi osobně zajít a všechno si vyříkat. Už se to pomalu zlepšuje – půjčují mi dorostence, já jim na oplátku mohu přivést mladé talentované hráče z Ukrajiny. Spolupráce musí být oboustranně výhodná, jinak to nepůjde.