Trenér U19 František Havlík: S podzimem jsme spokojení, nakopl nás zápas se Zbrojovkou, ale...
Z n o j m o - Před začátkem letošní sezóny Moravskoslezské dorostenecké ligy jsme byli vzhledem k odhadování nějakých výsledků hodně opatrní. Devatenáctka však překonala očekávání, když se jí po povedeném závěru podzimu povedlo vyhoupnout se ziskem jednadvaceti bodů na deváté místo tabulky. Trenér František Havlík je samozřejmě s takovým rozpoložením spokojený, jak ale u něj bývá zvykem, je pevně nohama na zemi a ví, že jeho tým čeká ještě náročné jaro.
Trenére, jak byste zhodnotil podzimní část soutěže? Když jsme se bavili před jejím začátkem, predikce byly střízlivé, takže s bodovým ziskem nyní zřejmě panuje spokojenost, i když čekám, že řeknete svoje ale...
(smích). Nějaký čas už se známe. Spokojenost je. Máme tolik bodů, s kterými jsme narovinu ani nepočítali. Ne, že bychom je nechtěli, ale měli jsme střízlivější odhad, spokojenost je tedy velká z hlediska bodového zisku. Měli jsme výborný vstup a skvělý závěr, kdy jsme posbírali čtyři výhry v řadě. V prostřední části jsme naopak byli pod dekou, pět proher za sebou. Nesmírně důležitý byl pro nás zápas doma se Zbrojovkou Brno. Tam jsme to uhráli, uválčili, bylo to na morál. Přežili jsme úvodní tlak a pak nám všechno sedlo. Tohle utkání nás neskutečně nakoplo a na té vlně jsme to dojeli do konce podzimu. Vyhoupli jsme se do klidného středu tabulky a s tím jsme spokojení.
Do jaké míry ovlivnila podzim překvapivá výhra v úvodním utkání nad Baníkem Ostrava?
Jsou tam dvě roviny. Ta první je, že nás to nakoplo a kluci věděli, že se dá hrát s každým. Na druhou stranu nás to seklo do dalšího zápasu v Porubě. Je to jediný zápas, ve kterém jsem nebyl spokojený s přístupem k utkání. Všechny ostatní zápasy, ať vyhrané nebo prohrané, jsem z hlediska přístupu nemohl říct, že by někdo něco vypustil. Ale v tomto zápase jsem nebyl spokojený s nasazením a nezvládli jsme ho hlavně kvůli nastavení hlav. Byť jsme na tom celý týden pracovali a kluky jsme neustále upozorňovali na to, že první utkání je pryč, že to byl skvělý úspěch, ale že další duel bude o něčem jiném. Bohužel se to potvrdilo.
Zmiňujete nastavení hlav. Do jaké míry u kluků tvoří výkon hlava, psychika? Může to být třeba 50 procent?
Dobrá otázka. Začnu jinak. Když jsem byl hráč, tak jsem v podstatě hlavu vůbec neřešil. Zkrátka jsem hrál, jasně, nastavení hlavy jsem vnímal, ale neřešil jsem, jak je to důležité nebo není. Jak člověk trénuje, přejde na druhou stranu, tak vnímá a vidí, že to je čím dál více důležité. Říkal jsi 50 procent, já si myslím, že je to ještě více.
Byla ta zajímavá zkušenost, protože člověk poznává hráče, když je určitý tlak, poznává i sám sebe. Je to střídání cukru a biče. Jsou tam chvíle, kdy manšaft potřebuje vyburcovat a pak jsou chvíle, kdy potřebuje zklidnit, pochválit i po prohraném zápase. Je otázka, jakým způsobem se prohraje. Musím říct, že jsme vyzkoušeli opravdu všechno. Vyzkoušeli jsme bič v podobě tlaku, aby si kluci uvědomili o co hrají, vyzkoušeli jsme i klid, aby nebyli pod tlakem výsledku. Hodně jsme také pracovali na tom, aby kluci mezi sebou mluvili, na to jsme kladli velký důraz. Přece jen už jsou na prahu dospělého fotbalu. Takže po zápasech jsme opravdu seděli dvacet, třicet minut v kabině a i hráči měli prostor si k utkání hodně říct. Byli jsme v takových vlnách, až jsme došli k té Zbrojovce, kde nám všechno sedlo. Pak bylo v dalších zápasech vidět, co dělá hlava. Měli jsme výborné utkání ve Zlíně, první poločas opravdu skvělý výkon. Pak se k nám obrátilo v 92. minutě i štěstí, kdy tomu jdete naproti a zlomíte zápas způsobem, který se vám stane jednou, dvakrát za sezonu.
Čeho bylo více? Cukru, nebo biče?
(smích) No... těžko říct. Myslím, že to bylo tak půl na půl. Je to o opravdu o tom citu pro situaci, kdy zvolit tlak a tvrdost a kdy naopak hráče zklidnit a povzbudit. Neřekl bych, že by převažovalo jedno nebo druhé.
Bylo zřejmě důležité, že se v období, kdy se prohrávalo, šlo pozitivně a nepodléhalo se panice...
Určitě. Musím, říct, že ano, tomu jsme se snažili vyhnout za každou cenu. V tomhle směru jsme o tom i hodně mluvili s manažerem mládeže panem Paulem. Dostávali jsme zpětnou vazbu a klid na práci. Jak jsme my pracovali s hráči, abychom jim nalili sebevědomí, tak podobným způsobem pracoval i on s námi trenéry. Viděl, že zápasy, které jsme prohráli, se zlomily v konkrétních mikrosituacích, že to nebyly zápasy, kde bychom byli přehráváni od první do devadesáté minuty. Byla otázka času, kdy to zlomíme.
Mluvil jste o komunikaci mezi hráči, zlepšila se?
Zlepšila, na druhou stranu jde ještě pořád vidět, že tým je postavený na dvanácti, třinácti hráčích. Když vypadnou dva, tři hráči, tak to jde hodně cítit a tým to úplně neunáší. Můžu uvést i konkrétní případ. Bylo to už po konci podzimu v rámci přípravného utkání proti divizním Tasovicím (prohra 0:5 - pozn. red.). Vypadl nám Adam Ryška a Ondra Čížek, což jsou hráči, kteří jsou z hlediska organizace, mluvení a emocí velmi stěžejní. Bylo to hodně znát.
Na druhou stranu jste poslední dvě mistrovská utkání zvládli i bez Adama Ryšky, což přidává výhrám na váze...
Zvládli se, jsme za to rádi. Domluvili jsme se s Radimem Štolou, který nám na poslední dvě utkání vypomohl. Vedle Tomáše Navrátila vzal místo stopera. Vzal to za své, nenechal kluky, s kterými vyrůstal ve štychu. Nechtěli jsme sahat do ostatní postů, rozhodli jsme se pro tohle a vyšlo nám to. Jsem rád, že nám Radim tímto způsobem pomohl.
Když už jsme zmínili Adama, splnil vaše předsezónní očekávání?
Splnil. Přinesl mimo jiné právě ty emoce. Jde vidět, že Adam je emotivní hráč a umí je do zápasu dát. Také to neměl úplně jednoduché, protože jsme se po sérii neúspěchů rozhodli pro změnu a zatáhli jsme ho do stoperské dvojice. Poprvé to bylo vlastně v zápase se Zbrojovkou. A tam to opravdu splnilo svůj účel. Ale ano, očekávání určitě splnil, ať už z hlediska tréninkové morálky, tak z hlediska emocí, převzal nakonec i vedení týmu s kapitánskou páskou v průběhu sezóny.
Proč vůbec přišla změna kapitána?
Je to interní záležitost, kluci ví, proč se tak stalo a některé věci mají zůstat jen v kabině.
To samozřejmě respektujeme... Vím, že trenéři neradi hodnotí v rozhovorech hráče, ale byl někdo, kdo tě svými výkony překvapil?
Musím zmínit jméno Filipa Durdy. Hráč ročníku 2006, kterého jsme posunuli do letní přípravy. Když jsem se díval na statistiky podzimu, tak je to hráč, který byl na čtvrtém, pátém místě v minutáži. Opravdu do týmu zapadl, ale byly i zápasy, kdy patřil mezi stěžejní hráče. Byl pro mě velice příjemným překvapením. Dále bych vypíchl Ondru Čížka, který se dal po vleklých zdravotních potížích dohromady. Ondra je hráč, který udělal obrovský progres, pracuje na sobě. Splnil možná ještě více, než jsme od něj očekávali. Doufáme, že v tom kluci budou pokračovat.
Je přesně tohle situace, kterou jste si přál? Dostatečný počet bodů a klid na zimní přípravu?
Co se týká atmosféry, určitě ano, ale rozhodně nepanuje nějaká bezstarostná nálada, protože na záchranu je potřeba třicet bodů a ty nemáme. To je první a nejzásadnější věc. Druhou věcí je otázka, jakým způsobem pojmeme zimní přípravu a vůbec jarní část sezóny. Jsem nespokojený, jak probíhal tréninkový mikrocyklus po konci podzimu z hlediska počtu hráčů na tréninku. Chápu, že je takové období, kdy jsou hráči nemocní, je prosinec, potřebují vydechnout. Na druhou stranu, nebudu konkrétní, u některých hráčů postrádám lepší tréninkovou morálku.
Kluci řekli, trenére poslední mistrák za námi, máme splněno...
Přesně tak. Nastavení zimní přípravy bude takové, že všichni hráči včetně dorazových ročníku 2004 si budou muset místo vybojovat. Pokud ti hráči nebudou na trénincích a nebudou mít tréninkovou morálku, a to místo si na trénincích nevybojují, tak máme ten komfort, že můžeme mít určitým způsobem menší tlak na výsledky a chystat si hráče na další rok. Máme více prostoru zapracovat ty, kteří si o to řeknou na tréninku, byť mají aktuálně stejnou nebo i horší výkonnost, ale jsou perspektivní.
S devatenáctkou samozřejmě úzce souvisí i osmnáctka, jak byste z pozice trenéra U19 zhodnotil její podzim?
Osmnáctka splňuje svůj účel skvěle. Obehrávají se tam mladší hráči, kteří hrají mnohdy proti o rok, o dva, někdy i o tři roky starším hráčům. Získávají zkušenosti. Určitě jsme spokojeni s bodovým ziskem, za což se sluší pogratulovat kolegovi Adamovovi.
On bude určitě rád...
Jsme spokojeni. Musíme říct, že máme i nastavenou takovou atmosféru, že hráči chtějí chodit za osmnáctku hrát, jak hráči z devatenáctky, tak potom hráči napříč dorosteneckým kategoriemi... Myslím, že i komunikace mezi námi trenéry dorostu je velice dobrá. Díky tomu jsme schopni i v tom počtu hráčů, které máme, odehrát za víkend čtyři mistrovská utkání, byť je to mnohdy těžké. Někteří hrají třeba dvě utkání za víkend. Na druhou stranu, proto fotbalisti trénují, aby hráli.
Je v zimní přípravě něco, na co byste se chtěli zaměřit, co je potřeba zlepšit? Ofenzivní fáze?
Mezer je spousta... Je právě otázka, jak už jsem výše zmiňoval, jakým způsobem druhou část sezóny pojmeme. Jestli to pojmeme tak, že si budeme chystat tým na další sezónu. Určitě bychom chtěli zapracovat na výstavbě hry. Na výstavbu hry jsme nedávali moc velký důraz, protože jsme zápasy v podzimní části opravdu hráli tvrdě do výsledků. Nemáme ve výstavbě hry takovou kvalitu a jistotu. Ale nesoustředili jsme se na to, teď bychom na tom chtěli zapracovat. Z hlediska ofenzivní fáze nemá tým vyloženého střelce. Bude to o zlepšení zapojení hráčů do útočné fáze, práce s prostorem, hodně se chceme soustředit na přechodovou fázi. Musíme vycházet z reality a ta je taková, že nebudeme mít vysoké procento držení míče a fáze po zisku míče je pro nás klíčová. Samozřejmě musíme zapracovat i na koncovce.
Jak se cítí trenér devatenáctky, když se zrovna na hřišti nedaří? Když si vezmeme profesionální trenéry, tak jsou pod permanentním tlakem, aby se uspělo. Jak se cítíte vy, když ještě musíte do svého zaměstnaní, pak přijdete odpoledne na trénink. Je to velký nápor na psychiku? Vy mi samozřejmě řeknete, to bych nedělal jinak trenéra...
(smích) Někdy je to možná tak, že si největší tlak na sebe člověk vytváří sám. Někdy až zbytečně moc velký. S velkou tolerancí nejbližších je to zatím udržitelné. Jsou situace, kdy máš šňůru proher, jsi pod psychickou dekou a nedaří se ti, pak jsou zase situace opačné, které tě nabijí energií.
Takže nerozdáváte ve škole pětky?
(s úsměvem) Kdepak, ne. Dbám na to, aby se do školy z fotbalu moje špatná nálada, pokud je, nepřenesla. Myslím si, že se mi to celkem daří. Co se mi nedaří, přepnout a jít domů spokojený po prohraném zápase. To se přiznám, že nejsem schopný oddělit. To jsou dlouhé noci, člověk o tom přemýšlí. Tlak si na sebe vytvářím sám. Naopak, ze strany vedení klubu jsme pracovali směrem do klidu. Zatím mě ale trenérská práce naplňuje a je to fajn, takže půjdeme s optimismem do jara.
Na začátku se v mládeži změnilo vedení, jak jej vnímáte po necelém roce?
Událo se spoustu pozitivních věcí. Začnu tím nejdůležitějším a to je komunikace. Když srovnám z pozice řadového trenéra komunikaci bývalého vedení a současného vedení, to srovnávat ani nejde, to je jak lokálka do Břeclavi a Šinkansen. Je to i z hlediska komunikace k týmu. Několikrát do sezóny s hráči mluvil i předseda mládeže, manažer mládeže. Další věcí je materiální zabezpečení, zabezpečení tréninkových ploch, zabezpečení jídla na dlouhých výjezdech. Těch věcí je opravdu velká spousta. Co bych asi nejvíce ocenil, je atmosféra klubu. Atmosféra je taková, že se na Čafku těšíme. Těšíme se mezi kolektiv a víme, že když je nějaký problém, tak ho vyřešíme. Nemusíme se obávat toho, že něco zůstane zapomenuto. Atmosféra je zkrátka úplně jiná, jde to vidět na Čafce, jde to vidět z vnějšku. Jsem o tom přesvědčený, že i hráči a trenéři to vnímají stejně.
Na závěr odbočíme od Znojma. Nedá mi to nezeptat se na právě skončený šampionát v Kataru...
Vzhledem k tomu, že jsem trenér, tak se přiznám, že jsem neviděl úplně dostatečný počet zápasů. Musím také říct, že jsem chtěl i trochu vypnout hlavu od fotbalu a věnovat se jiným věcem, ale nějaké zápasy jsem viděl. Myslím si, že mistrovství se organizačně povedlo. Obrovské překvapení pochopitelně je vzpoura menších států, týmů, které dosáhly dobrých výsledku i třeba na úkor evropských reprezentací. Je otázka čím to je, jestli se fotbal vyrovnává nebo na to má vliv nezvyklý termín, kdy mají hráči menší prostor, nachystat se. Ale vzpoura menších týmů fotbalu prospěje, protože fotbal je globální sport a hegemonie Evropy a Jižní Ameriky byla třeba narušena Marokem, což je vzpruha pro celý africký kontinent. I úvodní šokující prohra Argentiny se Saudskou Arábií možná nakopla Argentinu tak, že si pak došla pro titul.
Čas vánočních svátků, jak je budete trávit, klasika?
Klasika. Vánoce budu trávit s partnerkou a moc se na ně těšíme, máme rádi české tradice. Chceme mít vánoční svátky v klidu, nestresovat se materiálními věcmi. Máme rádi atmosféru světel, svíček. Vnímáme Vánoce jako příležitost být spolu, v klidu, užít si nejbližších, potkávat se.
Blíží se nám nový rok 2023, co byste si v něm přál, ať už v osobní nebo fotbalové rovině?
V osobní rovině jednoznačně to nejdůležitější - zdraví pro všechny blízké, od toho se pak vše odvíjí. Zdraví, zdraví, zdraví. Z hlediska fotbalového bych chtěl, aby do přípravy nastoupilo dvacet natěšených hráčů, kteří na sobě chtějí pracovat, zlepšovat se a něčeho dosáhnout. Potom už je to radost. Přeji si, abychom měli společně chuť pracovat. To je mé velké přání, pak to půjde.