Nový trenér David Langer: Soupeři by se měli strachovat už v zatáčce. Fanoušci jsou základ

Z N O J M O - Nadšení. Elán. Ale také pokora. David Langer v poslední listopadový den poprvé šéfoval znojemské kabině, ke které se dostal po konci angažmá Milana Volfa. Cílem čtyřiačtyřicetiletého trenéra je na začátku angažmá jednoznačně záchrana v MSFL. Bývalý hráč Liberce či Mladé Boleslavi se v původním rozhovoru pro náš web rozpovídal o své filozofii, nelítostném boji o místo či trenérských štacích.

S Davidem Langerem si můžete připadat jako rovný s rovným. A to i přes skutečnost, že má bohaté ligové zkušenosti či za sebou angažmá v Řecku.
Uchytil se však také jako trenér. Od devatenácti let čerpal první zkušenosti, sbíral také úspěchy. V Rakousku dokonce svůj výběr dotáhl na první místo.

Pane trenére. Jak probíhala jednání před příchodem do klubu?
Začala přibližně před měsícem. Zpočátku byla orientační, zda bych vůbec měl zájem. S panem majitelem jsme se bavili o mé filozofii, podmínkách. Poté mi zavolali, zda můj zájem zůstává, že se pro mě definitivně rozhodli. Musel jsem si akorát vyřešit záležitosti v Příbrami (David Langer vedl U-18 Příbrami – pozn. red.). Jako trenér jsem nikdy nekončil v průběhu sezóny, vždy až na konci. Měli jsme to tam dobře rozjeté, solidní byla i předváděná hra. O to bylo složitější odejít.

Jaké byly vaše podmínky při příchodu?
Nejprve jsem se byl podívat na stadion – na třetí ligu je nadstandardní, má neskutečné podmínky. Zjišťujete, zda hráči chodí do práce či studují, jaká je v klubu práce s mládeží, u které je důležitá koncepce a propojenost. To vše právě začíná u mládežníků. Nejde to změnit ze dne na den, nemusí to trvat měsíc, ale klidně roky. Rád bych s trenéry mládeže komunikoval, aby místní dostávali šanci.

Zároveň je zbytečné, abychom v klubu měli dvacet placených hráčů k ničemu. Radši, ať je jich tu méně, a jsou zde sedmnáctiletí kluci a odchovanci. Vždy to berou jinak. Srdcem. Rozhodně to však nebude za cenu, že tomu nebudou dávat vše. To také není ideální.

Nyní nás čeká testovací týden. Budu poznávat hráče. V úterý jsme měli testy, jak jsou připraveni. Na této úrovni musí být. Hlavně je to o bojovnosti. Zvláště na tomto velkém stadionu budu chtít hrát běhavý fotbal. Zda to všichni budeme schopni akceptovat, se uvidí časem. Vzhledem k tomu, že hráči jsou ve spodní části tabulky, tak něco je špatně. Někdo musí odejít, stejně jako přijít. Vše záleží jenom na nich, nikoho neznám. Jdu do toho s čistým kontem.

Co vás poslouchám, pro fotbal máte velký zápal. Předpokládám, že po hráčích budete vyžadovat srdcařství...
To je základ. Cokoliv budete dělat, musí být srdcem. Pokud ne, tak sem ani nemusím chodit a budu zde zbytečný. I za cenu toho, že prohrajeme. Budu ale vědět, že jsem pro to udělal vše, stejně jako hráči. Může se totiž stát, že soupeř byl lepší. Někdy zase budeme mít špatné série a diváci začnou křičet: "Ale oni nemakají". Jenže přijde zápas, psychicky ho nezvládnou, odejdou k tomu nohy. To už však bude práce na mě, aby se stávalo co nejméně a na den D byli dobře připraveni. Zároveň budu mít pyramidu, co od kluků budu očekávat. Kdo nebude splňovat, tak tady nebude mít co dělat.

Rovněž bude záležet, jaké hráče máte k dispozici. Čím lepší hráč tady bude, tím méně dní zde vydrží. To je normální. Pokud se někoho podaří vychovat a prodat, bude dobré také pro klub. Samozřejmě nevychováte jedenáct hráčů, budete je potřebovat odjinud, možná i z ciziny.

O týmu budu více vědět po týdnu – v jakém fyzickém či technickém stavu se hráči nachází. Neznamená, že jsme měli testy a někdo je měl výborný, že s ním budu spokojený, když nezpracuje balón a nenahraje na dva metry.

Bavíme se o tady o třetí lize. Kdo ve Znojmě nebude chtít hrát, tak prostě skončí. Pochopitelně se může prohrát, ale musí se říct, že jsme pro to udělali všechno. Ne jenom v zápase, ale celém týdnu.

Už jste zmínil, že zvláště na našem velkém hřišti byste rád předváděl běhavý fotbal. Pokuste se ale ještě trochu nastínit vaši filozofii, jakým stylem se budete chtít ubírat...
Aktivním presinkem. Budeme však k tomu potřebovat určité hráče. Balón můžeme lehce vybojovat, ale také snadno ztratit. Z fotbalu poté vznikne něco jiného, než co bychom chtěli hrát. Potřebujeme hráče, kteří budou mít určitou kvalitu.

Oficiálně jsem tady až od ledna, ale už dopředu jsem chtěl, abych si udělal představu, kdo bude schopný to akceptovat. Možná překvapí hráči, kteří tady byli "na černé listině", ale zůstanou a pro mě budou nepostradatelní. Pokud uvidíme, že nebudeme připraveni, tak budu muset změnit filozofii, co bych chtěl hrát. Možná to udělám až od léta. Teď bude důležité, aby se nespadlo. Prostě je to tak.

Základem je, aby na nás chodili fanoušci. Čím lépe se bude hrát, tím více jich bude chodit. I proto bych byl rád, aby zde hráli odchovanci. Pro klub to bude jenom dobře. Kdo bude na ně chodit? Tetičky, kamarádi, známí. Nalákají své blízké. Když tady bude hráč z Afriky, fanoušci přijdou, ale kamaráda nebudou mít ani jednoho.

Znovu se ale bavíme o kvalitě. Nebudu ho tam jen dávat kvůli tomu, že přijde babička. (s úsměvem) Každému hráči se dobře hraje, když je hodně diváků. Zvláště, kdyby přišlo pět set nebo tisíc, což by bylo úplně nádherné. Soupeř by se už v zatáčce měl strachovat, že s námi bude mít problém. Tím, že budeme hrát aktivně, abychom fanoušky dali do varu.

Co se týče hráčského kádru, dáte na začátku každému stejný prostor? Přivedete si někoho známého či z Příbrami?
Stejnou startovní čáru všichni mají stejnou. Ale uvidíme už na tréninku, že se všemi nemůžete hrát stejné. Máme tady Oklešťka (Tomáš Okleštěk – pozn. red.), který už něco má odkopáno v lize. Určitě se na něj budu dívat jinými očima. Vím, že něco musí umět. Nebudu po něm chtít, aby tady běhal jak blázen. Ani nejde. Naopak po něm budu požadovat další věci. Pokud to nepůjde, nebude hrát ani on. Například od něj budu očekávat rozehrávání standardních situací.

Zároveň tady mám jednoho kluka na zkoušku, třeba přijde do budoucna. Pořád je to vzdálenost, chodí do školy, jsou to mladí kluci.

Jaký jste vlastně typ trenéra? Když vás poslouchám, trochu mi připomínáte Franze Straku…
V uvozovkách jsem takový blázen. (směje se) Vyžaduji nasazení od první minuty. Začíná to už od tréninku. Pokud někdo nebude dělat naplno, tak hráče klidně z něj vyhodím. Kluci v předchozích působištích to už zažili.

Když někdo něco zkazí, o tom se nebavíme. Co se naučíme na tréninku, dáme do zápasu. Když to tak nebudeme dělat, nepřijde ani v zápase. Naše utkání začíná prvním tréninkem v týdnu. Musí být vidět jízda, intenzita. Bez toho se nehneme.

Co vás na nabídce Znojma zlákalo?
V uvozovkách to můžete už jen zlepšit. Třeba to tady vše bylo v pořádku, nedokážu říct. Nepátral jsem ani po předešlém trenérovi. S klubem navíc máme společnou filozofii.

Člověk někde musí někde začít. Někdo přeskakuje a řeší problémy. Trenéři nemají tolik natrénováno v první druhé lize a vidíte chyby, taktické a další. Jedna věc je vybudované jméno, na druhé tréninky. Je to pak i o štěstí, jaký máte pohled na hráče. Po sérii tří proher už možná víte, jak zareagovat. Fotbal ale není jednoduchý. Čím více vyhráváte, čím více se soupeři na vás chystají. Skončíte v neděli, musíte znovu začít v pondělí. Je vždy potřeba pracovat každý týden. Když někdo dá dva góly a v týdnu se fláká, tak hrát nebude.

Jaká je vaše dosavadní trenérská kariéra? Kde jste trénoval mezi muži?
Začal jsem v 19 letech, kdy jsem hrával v MSFL v Uničově a jako asistent trénoval šestnáctileté kluky. Tréninky jsem však vedl já. V první lize na tréninku tolik času pochopitelně nebylo.

Mezi muži jsem sedm let působil v Rakousku. Trénoval jsem šestileté, desetileté, sedmnáctileté, dvacetileté a hlavní mančaft, byl jsem hrající trenér. Jeden rok jsem dokonce naráz vedl tři výběry. Vyhráli jsme titul, jednou jsem byl druhý s mančaftem, který téměř byl na sestup.

V Příbrami jsem převzal mládežnické mužstvo, které se třemi body bylo nejhorší. Další rok jsme skončili šestí. Teď jsme sezónu výborně rozběhli se současným týmem.

Jak by měl vypadat váš trenérský tým? Jste rád, když v něm máte svého oponenta?
Všichni musíme být na stejné vlně. Jsem ale rád, když to každý vidí ze svého pohledu a nebojí se říct. Když bude někdo kývat, to se nikam neposuneme. Když se vyhrává, pořád se musíme zlepšovat a být o krok před soupeřem a mít dialogy. Poslední slovo budu mít já.

Bavili jsme s trenérem gólmanů. Jsem rád, že zůstal. Je ze Znojma. Teď budu mít jednadvacetiletého asistenta z Brna, byl u mládeže, bude se zaučovat. Plus to budu probírat se sportovním managementem. Rád bych také pozoroval mládežnické týmy a jejich tréninky.