Bronislav Stáňa po Sokolovu: Škoda, že jsme si neodvezli aspoň bod

S o k o l o v / Z n o j m o - V úvodu sezóny si musel vytrpět zranění, kvůli němuž přišel o několik utkání. Nyní už je ofenzivní záložník Bronislav Stáňa fit a opět připraven bojovat na hřišti za Znojmo. V Sokolově se dostal do hry v druhé půli a notnou dávkou oživil naši hru. Jeho výpady dělaly sokolovské obrany problémy, žel nakonec se srovnat nepovedlo.

Ty jsi byl delší dobu zraněný. V Sokolově po čase větší porce minut v Áčku...
Byl jsem delší dobu zraněný. Do utkání jsem šel zhruba na třicet minut. Bylo to utkání o čelo tabulky a každý na hřišti věděl, o co se hraje. Škoda, že jsme si neodvezli alespoň bod.

Právě kvůli zranění si nemohl být aktivně u podstatné části úspěšné úvodu sezóny. To muselo hodně zamrzet?
Když se díváš na kluky, kteří mají míč a ty kroužíš po tartanu, není to jednoduché. Snažil jsem se kluky podporovat, i když to nemohlo být na hřišti. Teď už jsem fit a budu pořádně makat, abych se probojoval do základní sestavy.

Do hry si zasáhl ve druhé půli a hodně si naši hru oživil, připravil si i jednu velice dobrou příležitost pro Rosťu Šamánka. Čítám, že přesně takové byly trenérovi instrukce?
Je to pravda, trenér ode mě očekával, že hru na kraji zálohy oživím. Bohužel, branku jsem nedal, šance Šamiho také v síti neskončila. Věřím, že Sokolovu prohru doma vrátíme.

Právě Rosti jsem se ptal, zda utkání neovlivnila nečekaně dlouhá cesta k utkání. Jak to vidíš ty, mělo to na tebe nějaký vliv v utkání?
Vůbec. Šel jsem spát kolem desáté hodiny, takže jsem byl odpočatý. To co se stalo na silnici pochopitelně ovlivnit nemůžeme. Byl to velký skluz, čtyři hodiny navíc, s tímhle nikdo nepočítal. Ale nemůžeme se na to vymlouvat.

Zápasem se Sokolovem skončila jedna úspěšná série. Prohra zřejmě jednou musela přijít, na druhou stranu dobrá možnost načít novou úspěšnou řadu?
Samozřejmě. Ve středu máme pohár s Jihlavu a v neděli Sigmu B. Budeme chtít navázat na předchozí úspěšnou sérii.

V závěru utkání se zranil Radim Nepožitek a my tak hráli v podstatě o deseti. Jak moc velká to byla komplikace v době, kdy jsme se měli nadechnout k závěrečnému náporu?
Všechny dlouhé míče od gólmana nebo od stoperů chodily na Libora Žondru, takže ani ty míče nesměřovali až tak k němu. Navíc už to bylo nějakých pět minut do konce, na to se nemůžeme vymlouvat.