FK TřinecFC HlučínFC Slovan RosiceSK UničovFC Baník Ostrava BFK Hodonín1.FC Slovácko B (Uherské Hradiště)FC Zlín BFK BlanskoFK Frýdek-MístekFC Zlínsko, spolek1.SC Znojmo FKSK HraniceČeský SK Uherský Brod, spolek1.BFK Frýdlant n. O.TJ Start BrnoMFK Karviná BTJ Tatran Bohunice
 

Znojmo jsem si zamiloval, říká jubilant a klubová legenda Václav Dvořák

Znojmo jsem si zamiloval, říká jubilant a klubová legenda Václav Dvořák Z n o j m o - V srpnu dosáhla významného životního jubilea klubová legenda Václav Dvořák. Bývalá hráčská opora a současný mládežnický trenér 1.SC Znojmo oslavil padesátiny a my jsme byli u toho. Samozřejmě se připojujeme s velkou gratulací a přinášíme s oslavencem rozhovor.

 
 
 

Říká se, že věk je jen číslo. Jak se tedy cítí padesátník Václav Dvořák?
Osobně nevím, jak porovnat, jestli se cítím na padesát nebo ne. Nevím, jak se cítí ostatní padesátníci. (s úsměvem) Musím na rovinu říct, že se cítím dobře a to z jednoho prostého důvodu. Myslím si, že žiji v prostředí, které člověka svým způsobem nabíjí. Jsem tam mezi mladými hráči, ať už u kluků na ČAFCE, kde člověk trénuje mladé fotbalisty a denně vidí v akci mladou krev a zápal. Z hlediska toho bych se neměl cítit "vyčichle" jako někteří padesátníci, kteří mají v zaměstnání těžkou práci.

Řekl bych, že při své práci ani nemáte čas přemýšlet o věku?
Co se týče fotbalové náplně, mám toho opravdu hodně. (s úsměvem) Na druhou stranu, když jsou tři, čtyři dny volna...vlastně to nemusí být ani tři, stačí jen jeden den volna a už zajíždím do IS FAČR, který zápas navštívím, pokud tedy nemá manželka volno a je v práci. (s úsměvem) Takže fotbal, fotbal, fotbal. (s úsměvem) Ale jsem i rád, když můžu přes léto nebo zimu měsíc úplně vypnout a fotbal dát na druhou kolej, i když to nikdy není tak docela.

Jak se slaví narozeniny v padesáti a třeba ve dvaceti?
Kulatiny si celkem pamatuji, mohl bych to odkomentovat. V padesátce si to člověk víc užívá, je to takové spontánnější. Ve čtyřiceti jsem to tak ještě nebral, byl jsem takový vyjukaný, to už vůbec nemluvím o dvacítce a třicítce. Padesátiny jsem oslavil snad na třech místech. Pokaždé jsem si to hodně užil a pokaždé jsem viděl u gratulantů a přátel obrovskou vřelost, podělit se o tu radost. Ať už to byli kluci fotbalisté bývalí nebo nynější, rodina, kolegové trenéři. Měl jsem z toho velkou radost, že jsme se mohli setkat, to bylo to největší štěstí. Dostal jsem samozřejmě i hodně věcných dárků. S jednou kamarádkou jsem dostal ve Starém Hobzí vyhlídkový let letadlem. Na oslavě ve Višňové vytvořila a pustila Michalka (dcera Václava Dvořáka pozn. red.) krásnou videoprojekci, kde byl shrnutý můj dosavadní život. To byl člověk trochu naměkko. Zejména pak také, když přišli kluci, kamarádi z Čafky a dávali dárky, které se neskládaly z koňaků a flašek, ale byly to třeba koláže z fotografiemi z mladí atd. To mě hodně potěšilo. Byl jsem opravdu v některých chvílích naměkko, ne že bych brečel, ale doopravdy jsem to prožíval.

Chtěl jsem se vás zeptat, co vás z dárku nejvíce překvapilo. Bylo to asi to, co jste v předchozí odpovědi zmiňoval?
Určitě. Jedna z oslav byla na chatě, kde jsme slavili společně s mojí kamarádkou Aničkou Šívrovou, ona měla čtyřicet, já padesát. Dostali jsme už zmíněný vyhlídkový let letadlem, kdy jsme si zakroužili, doufám, že to mohu říct, nad naším Hobzím. Co se týká višňovské oslavy, budu se opakovat, ale byl jsem rád, že všichni přijeli. Ať už třeba trenéři, s kterými jsem dělal krajské výběry - Marek Pavlík, Laďa Chaloupka, nechali zasklít obrázek, kdy jsme vyhráli pohár předsedy a byli třetí na Olympiádě mládeže. Libor Palička s klukama z Čafky udělali koláž, kterou nechali také zasklít. Nemůžu samozřejmě zapomenout na vstupenku na Ligu Mistrů, kde mám výběr libovolného zápasu, takže ještě musím počkat na vylosování. I všechny ostatní dárky, ať už byly sebemenší, mi udělaly radost. Byly od srdce a to je to hlavní.

Když jste přišel do Znojma na vojnu a začal hrát za Rudou hvězdu, představoval jste si, že tu oslavíte ve znojemském kruhu padesátiny?
Když jsem v roce 86 narukoval do Znojma na vojnu, při každém návratu z opušťáků nebo dovolené jsem se modlil, ať už je ta znojemská anabáze za mnou, ať už se vrátím do toho svého Brna. (smích) Ale nakonec se to setkalo tak a bylo to správně, že jsem zůstal ve Znojmě. Dostal jsem nabídku tu zůstat i po vojně. Když jsem sem přišel, určitě jsem si nemyslel, že tu oslavím padesátiny. Na druhou stranu, když jsem se bavil s mamkou, jestli se nechci vrátit do Brna, věděl jsem, že Znojmo je můj domov, a že už se odtud nehnu. Znojmo jsem si zamiloval. I když jsem hrál v Poštorné a Rimavské Sobotě, pořád jsem měl bydliště ve Znojmě. Zůstal jsem tady, jsem za to rád. V konečném důsledku to byla dobrá volba. Opustit Znojmo by byl pro mě zásah do srdce.

Takže se tu za deset let ve Znojmě opět sejdeme u rozhovoru?
Člověk nikdy neví, co ho v životě potká. Za sebe mohu říct, že nemám v plánu ze Znojma odcházet. Když se nestane něco vážného. Budu rád, když se tady za deset roků zase sejdeme. Když jsem slavil čtyřicet, strašně těch deset let uteklo, připadá mi to, jakoby by to bylo před měsícem.

Na závěr vám dám zřejmě těžkou otázkou. Za vaší fotbalovou a trenérskou kariéru, je nějaký speciální moment, který byste zmínil?
Bylo tolik milníků, že je těžké jeden z nich vybrat. Nikdy jsem to v hráčské kariéře nedotáhl na takovou úroveň, že bych hrál třeba za národní tým, ale pěkných fotbalových momentů jsem zažil hodně. Určitě to byly postupy, ať už s žáky nebo ve fotbale dospělém. Mohl bych třeba zmínit ligu na Slovensku v Rimavské Sobotě, kde jsem dal dva góly, jeden bych možná ještě našel někde na videu, bylo to tehdy v Bardějově Čobejovi. (s úsměvem) Samozřejmě i postupy se Znojmem, krásné góly. Nikdy jsem nebyl hráčem do vápna, když už jsem dal gól, trefil jsem to vždy za vápnem z dvaceti, pětadvaceti metrů. Když se podařilo, zaletělo to do šibenice. (s úsměvem) Na prvním místě byl ale vždy úspěch kolektivu.

VÁCLAV DVOŘÁK

Brněnský rodák do Znojma přišel v rámci základní vojenské služby. Ačkoliv se tak zpočátku nezdálo, Znojmo se stalo jeho srdcovou záležitostí. Zažil slavnou éru, kdy bývala ČAFKA beznadějně zaplněna a hnala Rudou Hvězdu za historickým postupem do 3. ligy. V tu dobu hráli vedle Dvořáka v týmu například i Steinhauser, Sobota, Trval, Švantner. Ale to nebylo zdaleka všechno, klubová legenda zažila i první postup do ligy druhé, tehdejší SKP Znojmo dovedl k úspěchu jako kapitán a zapsal si tak v sezóně 1992/93 i premiérové druholigové starty. Další přidal už v dresu Poštorné, s kterou zažil v ročníku 1995/96 velký úspěch v podobě třetího místa a postupu do 1. ligy, Poštorná ale posun do nejvyšší fotbalové soutěže odmítla. První ligu si zahrál Václav Dvořák až na Slovensku v dresu Rimavské Soboty. Po angažmá v Poštorné a Rimavské Sobotě následoval návrat do Znojma, nejprve opět jako hráč, později i jako jeden z trenérů A-týmu. Trenérsky se ale nejlepší žákovský trenér za rok 2014 soustředí ve Znojmě především na mládež, pod jeho rukou prošla řada hráčů, kteří nyní kopou první ligu, můžeme zmínit například Jakub Pokorného z Baníku Ostrava.

 
 
 
 
Podobné články
 
Copyright © 2009-2024 1.SC Znojmo Fotbalový klub & eSports.cz, s.r.o. Informace o autorských právech  | RSS kanál. Tip: žaluzie bwin     Nastavení cookies