Přezdívka John? Tu mám už od roku 1972, usmívá se legendární trenér Petr Uličný

Z n o j m o - Když někde padne jméno Petr Uličný, automaticky většinu fanoušků napadne spojení se Sigmou Olomouc. A platí to i obráceně. Od loňské sezóny se vytvořila i určitě vazba se Znojmem, když plnil legendární kouč roli mentora a rádce trenéru Radimu Kučerovi. Když tak přišel vzájemný zápas Znojma a Sigmy, nedalo nám to a s rekordmanem v počtu odtrénovaných prvoligových utkání jsme si popovídali.

Pane Uličný, vybral jsem si Vás k rozhovoru jako jednoho ze tří nejúspěšnějších trenérů Sigmy Olomouc. Před Vámi je jen pan Brückner. Jak si ceníte tohoto titulu?
Nejúspěšnější je samozřejmě Karel Brückner, ale i já jsem zažil v Olomouc překrásné časy. Už vzhledem k tomu, že jsem byl u toho, kdy se v roce 1982 vykopala první liga. Pak jsem tady působil jako asistent právě u Karla Brücknera a u Jiřího Dunaje. Sám jsem trénoval Olomouc 2003 až 2006, a to bylo velice úspěšné období. Hráli se poháry, na zápasy s Dortmundem, Hamburgem nebo Zaragozou nejde zapomenout. A takové vyvrcholení bylo v roce 2012, kdy jsem sem přišel jako takový záchranář a my jsem nejen udrželi ligu, ale ještě jsme i vyhráli pohár. Takže olomoucké angažmá je v mé kariéře, kde těch angažmá bylo hodně, nejúspěšnější.

Pod rukama Vám prošlo nespočet fotbalistů. Který Vám nejvíce přirostl k srdci? Který byl takový ten rebel, a přesto jste ho měl rád.
O mě je známo, že jsem si fotbalisty vždy zařazoval do šuplíčku. V tom prvním, kde mám ty oblíbené, je třeba právě současný trenér Znojma Radim Kučera nebo i trenér Vyškova Jan Trousil, taky trenér Slavie Jaroslav Šilhavý. Bylo by jich víc, asi tak třicet. Ty z toho druhého šuplíku bych nechtěl jmenovat. Ale musím říct, že čas všechny rány hojí. Já jsem navíc vodnář, jak se říká splachovací a i když jsem je třeba tehdy nemusel, nebo oni nemuseli mě, dnes se potkáme a nemáme spolu problém. Přiznám se, že jsem byl taky rebel, kecal jsem do toho trenérům...a pokud mám uvést já nějakého rebela v dobrém slova smyslu, tak bych asi jmenoval Aleše Bestu. Ten mě dokázal pořádně vytočit, ale dnes, když se potkáme, tak spolu máme velmi dobrý vztah.

Jste fotbalově spojen nejen se Sigmou, ale od loňské sezóny také trochu se Znojmem.
Do Znojma se vždy těším. Lidé, co zde dělají do fotbalu, jsou tam báječní a dělají to dobře, povedlo se zrekonstruovat stadion, přeju Znojmu, ať se mu daří a ať se ten postup také vybojuje. Jednou už v první lize bylo, vloni mělo k postupu velmi blízko, tak snad to vyjde. Navíc je Znojmo krásné město, máte tam dobré víno, co víc si přát. Mám zde hodně kamarádů. Počínaje prezidentem Otíkem Kohoutkem, přes Jindru Růžičku, Míšu Běláka či Karla Hodáka a mnoho dalších. Jsme stále v kontaktu. Nedávno mi Michal Bělák poslal krásné přání k 67. narozeninám, prý, že mi přeje všechno nejlepší k 47 rokům, které uběhly od doby, kdy mi bylo krásných dvacet. No není to hezké?

Statistiky uvádějí, že jste rekordmanem co do počtu odkoučovaných ligových zápasů - 413. To je slušná bilance, skoro 14 sezón. Vrátíte se někdy ještě k trénování. Nyní se prý hledá hlavní trenér do Sparty?
Smích...To určitě ne, přenechám to těm mladším. Už je mi sedmašedesát a už bych se na to necítil. Ideální věk pro trenéra je kolem těch pětačtyřiceti let a my tady máme dobré trenéry, ať už jde o zmiňované Radimu Kučeru, Jardu Šilhavého nebo třeba Víťu Lavičku. Těm já fandím. Já jsme měl ještě úspěch v 62 letech, ale to už bylo takové krátkodobé, na delší trénování už bych neměl sílu. Ale na ten rekord jsem patřičně hrdý, i když mě určitě někdo časem předběhne.

Někdy býváte oslovován Petr "John" Uličný. Jak vznikla přezdívka John?
Tu mám už od roku 1972, kdy jsem začal hrát v Plzni. Neznal jsem na začátku spoluhráče jménem, a tak jsem na každého volal po brněnsku Žanku. A Pepa Čaloun, který už bohužel není mezi námi, to obrátil a začal tak říkat mně. Akorát, protože toho Žanka neznal, to zkomolil na Džonek.

Vydal jste i knihu o své kariéře - Bouřlivák John. Je o ni zájem? Viděl jsem, že ve Znojmě jste jich několik rozdal kamarádům?
Jsem rád, že mě Roman Smutný k napsání této knihy přemluvil. Má svoje příznivce i odpůrce, stejně jako já. Mě mělo vždycky padesát procent lidí rádo a padesát procent mě nesnášelo. Tak to prostě je. Ale kniha se prodávala dobře a jsem rád, že tady něco zůstane třeba pro vnoučata, až tady nebudu.

Vraťme se ale k fotbalu. Trenéra Radima Kučeru jste již nechal "plavat" s licencí samotného. Jak hodnotíte jeho výsledky v další sezóně ve Znojmě. Asi nebyla žádná náhoda, že minule skončil se Znojmem na třetím místě a byl vyhlášen nejlepším trenérem druhé ligy?
Už jsem to výše zmiňoval, Radim je výborný trenér. Má skvěle propracovanou přípravu. Dělal jsem mu jakéhosi mentora, protože ještě neměl licenci a byl to vynikající půlrok. Ten další už tak nevyšel, což byla škoda, i pro mne by to byl úspěch, že jsem se podílel na postupu. Ale samozřejmě tým vedl Radim, já jsem mu jen vždy o přestávce řekl nějaké postřehy z tribuny. Jestli si je vezme k srdci nebo nevezme, to bylo na něm. A i když to nakonec nevyšlo, Radim odváděl a odvádí ve Znojmě vynikající práci.

Je ještě někdo z Vašich bývalých hráčů, který se osvědčil jakožto výborný mladý trenér?
Už jsem o tom mluvil, je to třeba Jarda Šilhavý.

Zkušeností jste předal, jak je vidět nespočet, jak fotbalistům, tak začínajícím trenérům. Je někdy den, kdy "fotbalově" vysadíte a nechcete o fotbale ani slyšet. Nebo bez něj nemůžete žít?
Tak třeba v pondělí si chodím pravidelně zahrát tenis, čtyřhru s bývalými spoluhráči, kteří jsou tak nějak v mém věku. Ale jinak fotbal pořád hodně sleduji. Není to jen áčko Olomouce, ale i béčko, na fotbal se jezdím dívat i do Kroměříže, kde jsem hrával, do Uničova, kde jsem začínal, hrají tam pěkný fotbal. Jezdím také do Prostějova, odkud pochází manželka, takže si toho fotbalu užívám pořád dost.

Váš syn se dal také na dráhu trenéra. Chodí si k Vám pro rady?
Syn má sice profilicenci jako já, ale fotbal nedělá. Pracuje jako bookmaker a hraje malou kopanou.

Máte dva vnuky a vnučku. Budou z nich fotbalisté?
Nejmladší vnuk chodí trénovat mezi benjamínky.

Od letoška jste členem disciplinární komise. Přenášíte do zasedání komise Váš pověstný humor nebo tam musíte být vážný?
Musím říct, že mě ta práce baví. Řešíme různé věci, potkávám se tam s lidmi z různých klubů, ale i s mladými lidmi, s právníky. Bohužel jsou to ale vážné věci, nejen prohřešky trenérů nebo hráčů, ale v poslední době hodně chování diváků a různé rasistické pokřiky. Samozřejmě, pokud je příležitost uplatnit nějakou legrácku, tak to udělám, ale těch příležitostí moc není. Jsou to opravdu vážné věci, a tak se raději držím zpátky, i když mne třeba něco napadne.

A skoro na závěr, víte kolik je u nás v republice celkem fotbalových trenérů?
Jak to myslíte?

Třeba tak, že fotbalovým trenérem je u nás každý u televize nebo v hospodě...
Aha tak. Ale vít co...Když někdo fotbal sleduje pravidelně deset, dvacet let, divá se na zápasy u nás i ve světe, zákonitě se musí něco naučit a vidí už řadu věcí. Někdo je slávista, jiný sparťan, co jeho názory trochu ovlivňuje, ale dá se říct, že obecně tomu fotbalu rozumí.