Víno jsem zatím neochutnal, usmívá se Šmehyl. Netradiční post diskutoval s trenérem

Z N O J M O - Hned ve druhém kole se do základní sestavy dostal Šimon Šmehyl. Pětadvacetiletý fotbalista se při nucené absenci Davida Helíska posunul na pravý okraj obrany, ze kterého vypomohl k výhře nad Chrudimí 6:1. Slovenský hráč se kromě samotného zápasu rozpovídal mimo jiné o městě Znojmě. „Víno jsem zatím neochutnal,“ prohlásil Šmehyl s úsměvem.

Jak jsi ze svého pohledu viděl zápas s Chrudimí? Bylo to utkání dvou poločasů?
Myslím si, že určitě. První poločas byl z naší strany trochu nervózní. V zápase šlo o hodně, přesněji „o šest bodů“. Snažili jsme se hrát zezadu. Bylo dobře, že jsme po prvním poločase vedli o jednu branku. Ve druhém jsme to zlomili, tím pádem na naší straně panuje spokojenost.

V čem byl v prvním poločase rozdíl oproti tomu druhému? Jednalo se o velkou aktivitu Chrudimi?
Snažili jsme se hlavně neudělat chybu v zadní části hřiště. Dostali jsme branku ze standardní situace, ze hry jsme naopak neobdrželi, za což jsme určitě rádi.

Kde jsi spatřil klíčový okamžik celého zápasu?
Podle mého při třetí brance. Ta nás nakopla, dodala nám jistotu na kopačky a poté se jednalo už pouze o hru z naší strany.

Možná také pomohlo zranění Kuby Kučery, který musel střídat na začátku druhého poločasu. Po něm na hřiště přišel Van-Dave a bylo to o to živější a aktivnější z naší strany…
Není to o jednom hráči, ale paradoxně nám to trošku pomohlo, za což jsme rádi. Všichni jsme si vyrovnaní. Každý, kdo je na hřišti, musí odvést maximum. S Chrudimí to možná byl Van-Dave, který udělal zlomový moment. Jsme za to samozřejmě rádi.

S Chrudimí jsi nastoupil na pravém kraji obrany. V prvním jarním zápase jsi hrál v záloze. Kde je pro tebe přirozenější a lepší pozice?
Původní post je pro mě kraj zálohy. A to ať už z levé, nebo pravé strany. Přes týden jsme s panem trenérem vedli rozhovor, zda si troufnu na pravou obranu. Řekl jsem mu, že určitě ano. Na této pozici jsem hrál asi dva roky dozadu pár zápasů, takže jsem si na to věřil. Jsem rád, že jsem to zvládl.

V čem na daných pozicích vidíš největší rozdíl? Samozřejmě kromě bránění…
Hlavně v tomto zápase, v němž šlo skutečně „o šest bodů“, byl rozdíl v tom, že jsem si nemohl tolik dovolit útočit. Rovněž jsem si musel hlídat svoji pravou stranu. Hlavním úkolem bylo z mého hlediska nedostat branku. A jak říkám, jsem rád, že jsme ho nedostali ze hry.

Do Znojma jsi přišel v zimní přestávce ze Slovenska. Mohl bys krátce popsat svoji dosavadní kariéru mezi muži?
Vyrostl jsem v Nitře, jejíž jsem odchovanec. Poté jsem si prošel Senicou a Myjavou. Na Slovensku jsem ještě chvíli působil v Bánské Bystrici a naposledy jsem rok a půl byl v Šamoríně, což je druhá slovenská liga.

Co Tě vůbec do Znojma tak lákalo?
Ze začátku jsem o tom ani nevěděl. Manažer mi však oznámil, že je možnost přijít do Znojma. Pro mě to určitě byl krok dopředu. Zajisté jsem to uvítal. Jsem rád, že jsem v této kabině a můžu dále fotbalově růst.

Už jsi od svého příchodu zvládl projít Znojmo a okolí?
Už jsem tu nějaký ten pátek, takže i s přítelkyní jsme prošli centrum. Město je pěkné. Nyní stačí už jen vyhrávat.

Takže už jsi stihl ochutnat i víno?
Zatím ne, ale určitě přijde čas a bude trochu volna, tak dojde i na něj. (s úsměvem)