Trenér Juniorky Tibor Duda: 17. místo? Mohli jsme dokázat více

Znojmo má za sebou premiérový půlrok v Juniorské lize. Nakonec náš tým přezimuje na sedmnáctém místě. Na hodnocení podzimu jsme se zeptali samozřejmě toho nejpovolanějšího - trenéra juniorského týmu Tibora Dudy. V obsáhlém rozhovoru jsme podzim opravdu rozebrali do detailů. Kouč juniorky považuje soutěž za obrovský přínos, zároveň ví, že celý tým čeká na jaře spousta tvrdé práce.

Máte za sebou premiérový půlrok v Juniorské lize. Jak byste ji za tu dobu zhodnotil?
Juniorská liga byla pro náš klub úplně něco nového. Nevěděli jsme, co se dá od ní očekávat. Po podzimní části můžu říct, že soutěž má svoji kvalitu. Hraje se tam trochu jinak než o body v lize, není to tolik takticky svázané. Není to hektické, hraje se fotbal nahoru dolů, otevřený fotbal. I proto padalo hodně branek. Musím říct, že pro náš klub je Juniorská liga přínosem.

Přezimujete na sedmnáctém místě, jste s tímto umístěním spokojený?
Vzhledem k tomu, že jsem vůbec nevěděli, do čeho jdeme, tak by mohlo být sedmnácté místo dobré. S tímto umístěním ovšem spokojený nejsem, i když v této soutěži ale ani tak nejde o umístění. Každopádně se však hraje každý zápas o body a o vítězství, některé zápasy nám vyšly, některé ne. Myslím, že jsme za ten první půlrok mohli, co se týká umístění, dokázat více.

Trenér Duda dává svým svěřencům pokyny. (Foto: Libor Duchoň)

Zmínil jste, že některé zápasy vám vyšly a některé ne. Můžete konkretně říct, které utkání se nejvíce povedlo, a které naopak ne?
Byly tam velice kvalitní zápasy, nemyslím teď jen výsledkově. Co se týče kvality, tak se nám povedl zápas na Spartě, kde jsme remizovali. Určitě bylo velice povedené domácí utkání s Olomoucí (výhra 3:0), i na Bohemce (výhra 3:2) to mělo velmi dobrou úroveň. Co se týče nepovedených utkání, tak mě určitě mrzí poslední vysoká domácí prohra se Spartou. V tomto zápase se ukázalo, jaké máme nedostatky. Sparta hrála opravdu velice dobře kombinačně, důrazně, opravdu nás soupeř přehrál. Duel nám tedy ukázal v plné nahotě naše slabiny a na čem musíme zapracovat. Na druhou stranu je to pro mladé hráče obrovská zkušenost, alespoň vidí, že se musí ještě hodně zlepšovat.

Bylo těžké se vypořádat třeba s výkonnostními výkyvy? Přece jen u mladých hráčů to není nic neobvyklého.
Do každého utkání jsme vstupovali, dá se říct, s jinou sestavou. Vycházeli jsme z potřeb A-týmu, někteří kluci potřebovali po zranění hrát, někteří vypadli ze sestavy, tak bylo potřeba udržovat je v zápasovém rytmu. Sestava tedy určitě nebyla ustálená. Na druhou stranu mladí, kteří dostávali příležitost, tak pro ně to bylo úplně něco nového. S tak kvalitní soutěží se ve své dosavadní kariéře nesetkali. Bylo vidět, že v určitých zápasech měli obrovské problémy, na druhou stranu některé zápasy se jim povedly. Z celkového hodnocení si myslím, je ta práce nekonečná. Ti kluci to vidí, měli možnost si to osahat, vidí, že musí ve všem přidat a pokud ne, tak se bohužel ve vrcholovém mužském fotbale neuplatní.

Měl jste na podzim problém třeba s přístupem některých hráčů?
Jsem rád, že kluci, kteří nastupovali ze širšího kádru A-týmu, k tomu přistupovali profesionálně. S tím jsem opravdu neměl problém, druhou otázkou je, jak jim to vyšlo herně. Co se týče přístupu, nebyl žádný problém. Ba naopak, hráči typu Petra Drobisze, nebo Buchty, kteří naskakovali za juniorku, těch hráčů bylo samozřejmě více, se snažili mladším klukům maximálně pomoci. Ze jména to oceňuji u Petra Drobisze, který v několika zápasech jenž odchytal, dokázal kluky slovem ukočírovat, pohlídat a myslím, že to pro ně byla obrovská škola.

Trenér Duda sleduje hru. (Foto: Libor Duchoň)

Pokud pominu hráče širšího kádru A-týmu, byl v týmu z mladých hráčů nějaký tahoun?
Z těch mladých úplně nějaký tahoun nebyl, protože jak už jsme zmiňoval, byla to pro kluky nová soutěž. Je fakt, že se nám střelecky prosazoval Petr Kirschner, který dal šest branek, což v Juniorské lize není určitě málo. Sám si ale musí uvědomit, že pokud chce jednou hrát ligu, jako myslím, že chce, tak na sobě musí ještě hodně moc zapracovat.

Začátek soutěže vám vyšel parádně. Pak ale přišlo období, kdy se především v domácím prostředí nedařilo a čekali jste zde na výhru šest utkání. Čím myslíte, že to bylo?
Je pravda, že v jednom období nám domácí zápasy nevycházely. Nevyšly nám jednak výsledkově, tak i herně to nebylo ono. Bylo to ale způsobeno i tím, že v každém utkání byla jiná sestava. Ono je to přece jen znát, i když se kluci mezi sebou znají. Chvíli trvá než si to sedne, a v tom byl asi problém.

Svázanost A-týmu s juniorským. Jak velká je?
Myslím, že my jsme snad jediní v České republice, kdy mají junioři možnost trénovat s prvním mužstvem. To je dle mého názoru rarita. Pro kluky je to pochopitelně obrovský přínos, protože připravovat se s prvoligovým A-týmem se každému nepoštěstí.

Tréninkový přístup juniorů sice nebyl špatný, ale očekával jsem větší posun směrem nahoru. Je fakt, že já jsem přísný trenér, takže až tak úplně spokojený nejsem. Dám příklad. Třeba Dan Melecha odehrál de facto všechny zápasy v Juniorské lize. Samozřejmě i on se s touto soutěží seznamoval, ale předpokládal jsem, že časem jeho výkon půjde nahoru, protože stabilně nastupoval. Zatím mě nepřesvědčil, ale to jsem dal jen příklad. Poměrně pravidelně nastupoval i Dan Hověz a tam je to podobné. Očekával jsem od nich více.

Je pro vás výhodou, že s trenérem A-týmu jste v úzkém kontaktu? Vy jste asistent u prvního mužstva a zároveň vedete juniorský tým.
Myslím, že je to obrovská výhoda pro nás oba, protože jsme kluky měli denodenně pod kontrolou. Víme přesně, jak kdo vypadá na tréninku, jak vypadá v utkání. Jak už jsem zmiňoval, juniorka trénovala s A-týmem, takže ten přehled byl stoprocentní a my jsme z toho vycházeli. Je opravdu rarita, abych já dělal asistenta u ligového mužstva a Leoš Kalvoda jezdil skoro na každý zápas juniorky. Víceméně mi dělal zase on asistenta u juniorky. To říkám obrazně. Nemusel by jezdit, ale jezdí, čehož si nesmírně vážím, protože vidím, že mu to není jedno. Takhle by měl vystupovat profesionál.

Trenér A-týmu Leoš Kalvoda byl přítomen na většině zápasů juniorky. Ty bedlivě pozoroval. (Foto: Libor Duchoň)

Juniorka je důležitá i v tom ohledu, že se zde mohou rozehrát hráči A-týmu. Jako příklad bych uvedl Romana Hříbka s Tomášem Cihlářem, kteří na začátku sezóny nastupovali za juniorku, kde se rozehráli do skvělé formy. To pak přetavili i v Gambrinus lize. Týká se to třeba i Daniela Odehnala. Souhlasíte?
Přesně tak jsme si to představovali. Na každého hráče samozřejmě může přijít herní krize a pokud nehraje a nemá zápasové vytížení, tak se z toho nějakým způsobem nemůže dostat. Zkrátka potřebuje herní praxi. Hřibajz, Cihlík i Dan Odehnal přistupovali k zápasům v juniorce nesmírně vážně a pochopitelně se to projevilo i na jejich výkonnosti. Bohužel se stalo to, že si Hřibajz přivodil dost těžké zranění a de facto zápasili se zraněním i Dan Odehnal a Tomáš Cihlář.

Během podzimu se také testovalo v juniorském týmu několik hráčů. Představoval jste si, že jich nakonec zůstane ve Znojmě více?
Testovali jsme v juniorce hráče, které jsme společně s Leošem Kalvodou chtěli vidět. Někteří zůstali, jako například Uchenna, který je naším hráčem a pravidelně nastupoval. U těch dalších, co nastoupili na zkoušku, jsme chtěli vidět, jestli s nimi můžeme do budoucna počítat.

Jak to vypadá se zimní přípravou?
S Leošem Kalvodou máme udělaný kompletní plán zimní přípravy, kde se samozřejmě počítá i s juniorkou.