S Martinem Hudcem o reprezentaci a pohárech - část pátá
Z n o j m o - Náš několikadílný seriál rozhovorů s Martinem Hudcem se pomalu chýlí ke svému závěru. Poslední dvě části budou také nesmírně zajímavé a hodně otevřené. V díle číslo pět jsme se soustředili na Martinovu cestu pohárovou Evropou se Sigmou Olomouc. Pamatujete na Jana Kollera? Určitě ano. Znojemský odchovanec dokázal nejlepšího střelce naší reprezentační historie stoprocentně ustrážit v dvojzápasu poháru Intertoto. Řeč ale bude i zahraničních angažmá. Zkrátka poutavé povídání.
PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU
DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU
TŘETÍ ČÁST ROZHOVORU
ČTVRTÁ ČÁST ROZHOVORU
| MARTIN HUDEC | |
|---|---|
| Martin Hudec prošel všemi mládežnickými reprezentacemi a dostal se o do výběru ČR 21. S šestnáctkou získal na domácím evropském šampionátu čtvrté místo, s devatenáctkou pak v roce 2001 ve Finsku stříbrné medaile. Na tomto turnaje vedl národní tým s kapitánskou páskou. Během této bohaté dráhy se setkal s hráči jako Petr Čech, Jaroslav Plašil, zahrál si proti Robinu Van Persiemu a spoustě jiných nyní slavných jmen. V pohárech se Sigmou Olomouc válčil například proti Borussii Dortmund. | |
Dortmund, poháry? Neskutečná atmosféra vzpomíná Martin
Martine, ty jsi měl možnost si se Sigmou Olomouc zahrát i evropské poháry. Co stavíš výše, reprezentaci, nebo právě účast v evropských pohárech?
Evropské poháry bych hodnotil daleko výše, protože je to přece jen dospělý fotbal. Zatímco reprezentaci jsem měl možnost okusit jen po jednadvacítku, i když jsem zažil i různé turnaje, třeba v Kataru, kde jsme hráli proti Brazílii. Poháry byly už trochu něco jiného. Odehrál jsem kompletně všechny pohárové zápasy, do kterých jsem měl možnost zasáhnout, když jsem v Olomouci působil a byl v kádru áčka. Jsem za to rád a hodnotím to jako obrovskou zkušenost a především asi nejcennější zážitek. Nejcennější zážitek v tom, že měl člověk opravdu možnost se ukázat a změřit síly s top týmy, které jsou i v současnosti neustále vidět. I když třeba Dortmund prošel určitým útlumem, než se vrátil do špičky. Nyní je ale opět brán jako nejlepší Top klub v Evropě a na světě.
Tam je asi i velký rozdíl v kulise a atmosféře, vyprodané stadiony...
Samozřejmě. Byl to svátek nejen pro olomoucký fotbal. Když jsme například hráli také se Zaragozou (Pohár Uefa 2004/05 pozn. red), kde na nás přišlo 40 tisíc diváků. Bohužel jsme tam prohráli nešťastnou brankou 0:1. Pak vyprodaný stadion v Olomouci. Hodně rychle jsme se dostali do vedení, přesto jsme nakonec prohrál 2:3. I přesto si myslím, že jsme předvedli dobrý, maximální výkon. Byla jen velká škoda, že jsme nepostoupili dále. Měli jsme to ve svých rukách, ale fotbal někdy takový je. Že jste na hřišti lepším týmem, ještě nemusí znamenat, že vyhrajete.
Následující rok jsme měli možnost se potkat ještě s lepšími týmy (Intertoto cup 2005 pozn. red)), jako byl již zmíněný Dortmund. Ten jsme vyřadili, v Německu jsme remizovali 1:1 a u nás to skončilo 0:0. V dalším kole jsem dostali další bundesligový tým - Hamburg. Tyto zápasy s hvězdami jako byly v Dortmundu nebo Hamburgu - van der Vaart, Mpenza, Barbarez, Boulahrouz, Van Buyten, Koller, Rosický a další, to jsou zážitky, na které člověk nezapomíná. Hlavně, když jsem měl možnost nastoupit v Dortmundu, kde byla neskutečná atmosféra a vyprodáno. Hlavně jižní tribuna za bránou, kde je kotel 25 tisíc fanoušků. Za ty roky se v Dortmundu nic nezměnilo. Člověk se šel hodinu před zápasem podívat na hřiště a tribuny už byly z poloviny obsazené. Fotbal se tam bere úplně jinak než tady v Česku.
Když už se bavíme o německé Bundeslize, byl to tvá vysněná liga v konkurenci italské Serie A, anglické Premier League, španělské La ligy a dalších?
Do Bundesligy mě to vždy táhlo. Mě se buldočí, důrazný fotbal vždy líbil. K tomu se váže jeden příběh. Měl jsem nabídku z Koblenze, který hrál 2. německou Bundesligu. Jezdil se na mě dívat trenér, kterému jsem dal slovo, že přijedu a zapojím se do přípravy. Dva dny předtím jsem se ale nakonec rozhodl vzít nabídku od Kasımpaşi Istanbul z první turecké ligy, kde jsem měl nachystanou tříletou smlouvu, kterou zprostředkoval manažer Zika ze Sportinvestu.
Odletěl jsem do Istanbulu, měl jsem podstoupit zdravotní prohlídku. Tu jsem odmítl, protože se mi to celé v noci v hlavě rozleželo. I přesto, že v Turecku věděli, že tam nechci hrát, dali mi týden na rozmyšlenou. Představili mě trenérovi, hráčům, proběhla prohlídka stadionu. Starali se, jestli mi něco nechybí po finanční, zdravotní stránce. Bydlení, zázemí pro přítelkyni, že si mám říct, co chci. Takže se zachovali opravdu vstřícně. Srdce se ale rozhodlo pro Německo, následující večer jsem odletěl do Frankfurtu, kde mě čekali zástupci Koblenzu. Cítil jsem, že Německo je pro mě nejlepší cestu a svým způsobem jsem si i oddechl.
Pro fotbalistu to musí být veliké dilema, když přijde například lukrativní nabídka z Ruska, Turecka, kde se točí zajímavé peníze. Je to asi složité uvažování, zda se finančně zajistit, nebo volit fotbalovou kvalitu, vzít, nevzít?
Hraje tam více faktorů. Pokud je to možnost jediná, tak někdy volíte jenom tuhle cestu. Když je nabídek více, rozhoduje se člověk, co je pro něj nejlepší nebo bere ohled na finanční stránku. Je to i otázka věku. Když se bude člověk rozhodovat v třiceti letech, kdy může přijít nějaké zranění, které vás vyřadí z vrcholového fotbalu, tak bude asi volit finanční stránku. Mladý hráč bude spíš hledat, jak se rozvinout fotbalově ještě dále. Já jsem měl možnost být na testech v ruském Chimki. Nakonec to nějak nedopadlo, nedokázali se rozhoupat. Měl jsme i další různé nabídky, protože jak jsme hráli se Sigmou evropské poháry, tak se cesty otvíraly. Sigma mě v té době nepustila, jsem rád, že to vyšlo alespoň v pozdějším věku.
