S Martinem Hudcem o reprezentaci a pohárech - část druhá
Z n o j m o - Jak jsme slibovali, je pátek, a tak tu máme druhý díl rozhovoru s Martinem Hudcem. V prvním díle jsme si povídali například o stříbru z ME 19 ve Finsku, kde vedl národní tým mimo jiné trenér Josef Csaplár. Právě o něm pak byla řeč i nyní. Dalším tématem byla jednadvacítku a také seniorská reprezentace, kam se ale bohužel Martin nepodíval. V rozhovoru se dozvíte i to, co byl jedním z důvodů.
PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU
| MARTIN HUDEC | |
|---|---|
| Martin Hudec prošel všemi mládežnickými reprezentacemi a dostal se o do výběru ČR 21. S šestnáctkou získal na domácím evropském šampionátu čtvrté místo, s devatenáctkou pak v roce 2001 ve Finsku stříbrné medaile. Na tomto turnaje vedl národní tým s kapitánskou páskou. Během této bohaté dráhy se setkal s hráči jako Petr Čech, Jaroslav Plašil, zahrál si proti Robinu Van Persiemu a spoustě jiných nyní slavných jmen. V pohárech se Sigmou Olomouc válčil například proti Borussii Dortmund. | |
Trenéra Csaplára mám rád. Co říká, má hlavu a patu
V úvodním díle rozhovoru jsi zmiňoval, že vás trénoval v U19 Josef Csaplár. Ten je známý svým progresivním stylem trénování. Jak jsi ho zažil ty?
Každý trenér má něco. Já mám trenéra Csaplára rád. Cokoliv zmiňuje a řeší, tak to má pro mě hlavu a patu. Je spousta kritiků, kteří ho nemají rádi, že více mluví, než trenérský dosáhl, možná proto mu sedí více práce nějakého skautingu. Úspěchy ale měl, získal s Libercem mistrovský titul a dovedl jej do čtvrtfinále poháru UEFA, i když už to je nějaký ten rok zpátky. Pro mě byl pan Csaplár opravdu trenérem, který ví, co chce. Možná to měl v taktice a v tom, jak se pod ním tým prezentoval, jinak založené než ostatní trenéři, mě to ale vždy vyhovovalo.
Když jsi byl v reprezentaci U21, neuspěli jste v baráži o EURO. Měli jste to těžké v tom ohledu, že dva ročníky před vámi získal národní tým vždy medaili a byl tak určitý tlak a srovnávání? V roce 2000 stříbro, v roce 2002 dokonce zlato.
Je možné, že nějaká návaznost v tomhle být mohla. I přesto bych to ale nechtěl nějak spojovat. Každý ročník je jinak silný. Naším cílem byl postup na EURO a ten jsme bohužel nesplnili. Když to hodnotím zpětně, nedosáhli jsme toho, čeho jsme chtěli, takže možná větší zklamání než v předešlých kategoriích.
Jednadvacítka už je i takovou předpřípravou do světa, dveře se vám otevřou daleko více, než v mladších reprezentačních kategoriích. Samozřejmě v dnešní době už je to o něčem jiném. Juniorské kategorie sledují hojně skauti z celého světa. Za nás vedla cesta do Evropy, a to jsme si uvědomovali, přes kvalifikaci na EURO a na něm se zviditelnit.
Když dnes nějaká juniorská reprezentace získá medaili, je to vždy velmi medializované. Přijde mi, že dřív tomu tak nebylo, například když jste získali stříbro na ME 19 ve Finsku. Souhlasíš?
Možné to je, ale je to dané tím, že fotbal jde dopředu. Když to vezmu ze své pozice, a že jsem v té situaci byl a mluvil bych s někým, kdo je o deset let starší, mohl by mít taky takový pocit. Já to takhle vůbec neberu. Cesta je dnes nastavená, jak je a pro mladé kluky je to jedině dobře. Mají daleko větší možnost se zviditelnit, než tomu bylo v minulosti.
Čím více se o fotbale píše, tím lépe, já to jedině kvituji. Pro dnešní mladé kluky je cesta otevřena daleko více. Stačí jeden povedený rok a člověk se může dostat tam, o čem snil. Klukům to přeji, pokud na sobě tvrdě pracují a výkonnost odvádí, jedině dobře, že se o tom mluví a takhle medializuje.
A-tým nároďáku? V té době byla šance opravdu minimální
Prošel jsi všemi reprezentačními kategoriemi, jedna unikla, byla to ta seniorská. Nebojím se říct, že v té době byl národní tým mezi nejlepšími na světě a bylo to tak velice těžké. Měl jsi třeba alespoň někdy blízko k nominaci?
Takhle bych to nebral. Ani bych nechtěl rozebírat, jestli jsem měl k áčku blízko. V té době byla v nároďáku tak silná parta, že šance byla opravdu minimální. Navíc tenkrát to bylo z české ligy (Martin Hudec v té době hrával za Sigmu Olomouc pozn. red.) neprůbojné. To se musel člověk dostat do zahraničí, což byl třeba případ ročníku před námi, který vyhrál ME 21 (2002 pozn. red.), což byli například Peťa Čech, David Rozehnal, Jarda Plašil.
Chtěl jsem samozřejmě taky nějakým způsobem nároďák okusit, to štěstí jsem neměl. Nedostal jsem se tak brzy do zahraničí, abych na sebe mohl více upoutat pozornost a asi kvalita nebyla na takové úrovni, že bych o něčem takovém mohl přemýšlet. Přání to bylo, ale že bych na to úplně pomýšlel, to ne. Ba naopak jsem cítil, že každým rokem je to složitější tím, že člověk zůstává v české lize. Já jsem to bral tak, jak to je. Samozřejmě nebudu říkat, že toho nelituji. Chtěl jsem se do seniorské reprezentace alespoň jednou dostat, ale zkrátka se to nepovedlo a nebral bych to v tomhle ohledu jako zklamání.
NA DALŠÍ DÍL SE MŮŽETE TĚŠIT V ÚTERÝ 9. PROSINCE
