S Martinem Hudcem o reprezentaci a pohárech - část první

Z n o j m o - Na zimu jsme si pro vás připravili opravdu lahůdku v podobě několikadílného rozhovoru s Martinem Hudcem. Nebudeme probírat klubovou kariéru, tu už Martin ve svých mnoha rozhovorech probral do puntíku. Nás zajímala především reprezentační a pohárová dráha znojemského odchovance. A že bylo opravdu o čem povídat. V prvním díle jsme se zaměřili na EURO U19 v roce 2001 v Helsinkách, kde získala reprezentace stříbrné medaile. Jaké bylo pro Martina vést tým jako kapitán? Jak moc velké bylo zklamání z prohry ve finále? To vše se dozvíte v článku.

Martin Hudec: Vést reprezentaci jako kapitán pro mě byla velká čest

Na začátku to vezmu v globálu. Čeho si nejvíce vážíš, hraní za Sigmu, za Znojmo, v Německu, za reprezentaci. Co je pro tebe top?
Snem každého hráče je dostat se do nároďáku, ať už jsou to výběry v juniorských kategoriích nebo pak jednadvacítka a A-tým. Pro mě byly všechny posuny, kterými jsem si prošel, zajímavé a všechny byly přínosem do další části cesty, kterou jsem se vydal. Nechtěl bych vyzdvihovat nějakou konkrétní reprezentační kategorii, ve které jsme byl. Vážím si všech, které jsem mohl okusit až po ČR 21. Usnadnilo mi to přechod v Sigmě do profesionálního fotbalu.

Účastnil ses například ME šestnáctiletých. Takovou nejvýraznější stopou dle mého je ale Euro devatenáctek ve Finsku (rok 2001 pozn. red), kde jsi s nároďákem získal stříbrné medaile a vedl ho jako kapitán. Je to i pro tebe nejvýraznější moment v reprezentačním dresu?
Určitě. Byla to jedna z těch výraznějších stop. Já už jsme zažil ME šestnáctek, které se konalo na Moravě - Šardice, Lednice, Valtice. Tam jsme bohužel neuspěli, skončili čtvrtí (prohra o bronz s Německem pozn. red.) a nepodívali jsme se na mistrovství světa, což nás velice mrzelo. Helsinky a ME devatenáctiletých bylo v tomto pohledu úspěšnější, dostali jsme se až do finále a získali stříbrné medaile. Měl jsem čest vést tým jako kapitán. Je to pro mě pocta, ať už zážitkově nebo jinak, dostat se na takový velký turnaj. Je akorát smůla, že jsme později prohráli baráž z jednadvacítkou, kdy jsem se mohli také někam dále podívat. Možná je prestiž jednadvacítek ještě výše než u juniorů.

V Helsinkách jsi byl kapitán, získalo se stříbro a ve statistikách jsem si zjistil, že jsi vstřelil i gól. Bylo to v základní skupině proti Ukrajině, vybavíš si ho ještě?
Abych pravdu řekl, už je to hodně dávno. Nějaké góly jsem v reprezentaci dal, ale kdy přesně, to už si nevybavuji. Na ME šestnáctiletých jsme měl bohužel tu smůlu, že jsem onemocněl. Takže jsme na jednu část musel odjet, abych kluky nenakazil. Pak už jsem se vrátil více méně na vyřazovací fázi. Proto si i trochu více vážím Helsinek. Tam jsme měl možnost odehrát kompletně celé mistrovství. Bylo to znát i v tom, že jsem se cítil ve větší pohodě.

Ty jsi jako kapitán vedl například i juniorky Sigmy Olomouc. Je v tom nějaký rozdíl mít pásku v nároďáku?
Tyhle věci bych vůbec nerozlišoval. Já jsem se nikdy do této pozice nestavěl a nebral to něco víc jako jiné zápasy. Samozřejmě to pro mě ale byla čest.

Ale přece jen jsou tam určitě kompetence navíc...
Pravomoc zasahovat do některých věcí člověk má. U mládežnických reprezentací je to spíše krátkodobá volba, může se stát, že se posunete do starší kategorie, kde už jsou jiní hráči a může být kapitán úplně někdo jiný. Jsem rád, že jsem mohl být kapitánem v reprezentaci a místy i v Sigmě Olomouc v juniorských kategoriích. Ale nepřeceňoval bych to.

Vraťme se ještě k finále v Helsinkách, ve finále jste podlehli Polsku. Bylo to velké zklamání? Sám jsem utkání neviděl, takže nemohu posoudit, jak to probíhalo.
Jo ho mám doma. Samozřejmě zklamání to bylo.

Bylo Polsko lepší nebo to bylo i o štěstí?
Těžko se mi to zpětně hodnotí. Dlouho jsem to utkání neviděl a vzpomínky už jsou takové útržkovité. Ale asi si to Poláci zasloužili. První poločas jsme odehráli hodně špatně nebo ne tak, jak bychom si představovali. V kabině byla od trenérů Csaplára a Fitzela větší bouřka. Myslím, že tenkrát na nás vytáhli i toaletní papíry, ať si utřeme prdele, jak se říká. (smích) V druhé půli byla ale hra relativně vyrovnaná. Góly jsme inkasovali až ke konci, takže to bylo o to větší zklamání. Když se dostanete do finále, tak už to chcete pochopitelně vyhrát a nikoho druhé místo nezajímá. S postupem času si ovšem člověk uvědomí, že nějaký úspěch udělal a docení to.

NA DALŠÍ DÍL SE MŮŽETE TĚŠIT V SOBOTU 6. PROSINCE