Trenér Kalvoda se účastnil besedy ve Velkém Týnci
V e l k ý T ý n e c / Z n o j m o - Ve Velkém Týnci se ve čtvrtek 19. prosince konala jedinečná beseda, které se účastnil i trenér Znojma Leoš Kalvoda. A měl kolem sebe vybranou společnost, co jméno, to trenérská ikona - Karel Brückner, Pavel Vrba a Petr Uličný. O zábavu a zajímavé povídání tak bylo dopředu postaráno a s moravskými trenéry nuda rozhodně nehrozila.
Autorem následujícího textu je Radek Heloňa/olomouc.cz
Pánové trenéři, začněme aktuálním nefotbalovým tématem adventu. Jak jej prožíváte?
P. Uličný: Snažím se pod vedením manželky nakoupit dárky, radost vnoučat je to nejhezčí. Koupil jsem už dva kapry.
K. Brückner: O mě se ví, že svátky nějak neprožívám. Nechodil jsem ani do prvomájového průvodu. Takže budu vstávat jako každý den, až mě manželka probudí a řekne mi, abych vytáhl rolety.
P. Vrba: Pro mě je to hlavně o návštěvě rodiny a známých, které jsem půl roku neviděl.
L. Kalvoda: Okna mám umytý. Manželku na besedě nemám. Ta moje mi řekla, že je na ty naše kydy o fotbalu zvyklá...
Jak jednotliví trenéři hlídali nebo hlídají hráče mezi svátky? Zda dodržují váhu, životosprávu?
L.K.: Jak říkával Karel vždy na začátku přípravy. "Začneme zostra"
P.V.: Já jsem nikoho nemusel kontrolovat, ani Horvátha. Jediný, kdo měl nadváhu v Plzni, jsem byl vždy já...
K.B.: Nikde jsem nikdy nejezdil. Neměl jsem žádný sazebník pokut. O jedinou pokutu mě kdysi Lauda prosil, protože před tréninkem hrál karty. Tak mě usmlouval na patnáct set.
P.U.: Ale Karle, já si pamatuji, jak jsem přišel do Sigmy v roce 1977, byli jsme kdesi na soustředění, pili jsme večer džus a tys nám tam tu vodku odhalil. Tehdy to bylo, myslím, za dvě stě korun.
Jak byste sami na sebe pohlíželi jako trenéři?
P.U.: Byl bych ten největší darebák. Dnes hráči drží životosprávu, mají regeneraci a mohou hrát do 37 let. Jsou to profíci. Já jsem měl jednou průšvih, byl jsem vedle fotbalu zaměstnán v Sigmě. Byl jsem snad "nástěnkář" a po jedné akci jsem ráno nepřišel do práce. Ale nástěnku jsem udělal odpoledne a potkal mě tehdejší ředitel a říkal: "Teda soudruhu Uličný, vy chodíte do práce i odpoledne, to jste mě potěšil."
K.B.: Jako hráči mi vytýkali, že jsem byl málo ambiciózní. Málo se ví, že jsem třeba hrál i jeden zápas za Slavii Praha, chtěli mě, ale já jsem tam nějak nechtěl. Tehdy nebyly ty rozdíly tak velké, i když jsme hráli nižší soutěž. I jako trenéra mě pak Milan Máčala přesvědčil, abych začal dělat trenérskou třídu. Ale zpět k otázce, zase jako já jsem byl dobrý hráč, takže bych se sám sobě určitě hodil.
P.V.: V Havířově byl přísný trenér (Petr Uličný, pozn. red.). Kdo zlobil, musel na šachtu. Dřív se více bránilo a já byl vyloženě pes obranář. Dnes bych sám sebe nestavěl. Ale když tady pan Brückner říká, že se má rád, tak si vlastně uvědomuji, že jsem byl také skvělý fotbalista.
L.K.: Já jsem mě vše na pracovitosti založené. Taky jsem nebyl bůhvíjaký talent. Petr Hořava vždycky vzpomíná, jak jsem z Přerova dojel ve staré Oktávce a měl tepláky s gumičkama přes chodidla.