Trenér U-19 Bob Smrček: O přetíženosti hráčů, tréninků dorostenců s prvním týmem nebo změnách v mládeži
Z N O J M O - Bohumila Smrčka můžeme od nové sezóny vídat na lavičce staršího dorostu. Zkušený kouč byl jedním z klíčových aspektů výborných výsledků naší „U-19“, která hned po postupu do druhé nejvyšší dorostenecké soutěže porazila SK Sigmu Olomouc „B“ 2:1. Rovněž měla nakročena k výhře nad FC Zbrojovkou Brno „B“, s jihomoravským rivalem ale po poločasem vedení nakonec remízovala 2:2.
„Bob“ Smrček si během posledních dvanácti měsíců vyzkoušel třetí odlišnou pozici. Na začátku uplynulé sezóny vedl výběr „U-18“, po nevydařených jarních výsledcích prvního týmu byl na závěr sezóny 2018/2019 převelený do „A“, kterému se marně snažil pomoci v udržení ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE. „Myslím si, že se tomu dalo zabránit. To je otázka pro vedení, které je za to zodpovědné,“ reagoval.
Kdo by však čekal návrat k výběru do osmnácti let, ten by ho na trenérské lavičce tohoto mládežnického týmu hledal marně. Během léta se Smrček přesunul na místo hlavního trenéra staršího dorostu, kterému pomohl ke skvělému startu při návratu do MSDL.
Pane trenére, z úvodních dvou zápasů máte čtyři body. Jak berete tento vstup do nové sezóny?
Jako obrovský úspěch. Soupeř byl v obou utkáních velkým favoritem. Bylo to vidět i na hře, že nás oba dva soupeři přehrávali. Museli jsme hrát ze zajištěné obrany. Snažit se nedarovat moc šancí. Pokud se dostaneme k míči, tak udeřit a zakončit. Z toho důvodu tato dvě utkání s těžkými soupeři bereme jako obrovský úspěch.
Pokud byste měl utkání s „B“ Olomouce a Brna srovnat. V čem byla rozdílná, nebo stejná?
Máme malý kádr. Někteří kluci jsou dost vytížení a bylo vidět, že už šlapou vodu, tahali nohy z medu. Obzvlášť v utkání se Zbrojovkou. Takových přepych, že náš Vocilka jde poté hrát ve středu poločas za „U-17 si nebudeme moc dovolit. (nedávno šestnáctiletý Tomáš Vocilka uplynulou středu hrál celý zápas za „U-19“, následně naskočil na druhý poločas „U-17“. V sobotu odehrál 77 minut - pozn. aut.) Hráče bychom přetížili.
Byl to také důvod, proč se náš starší dorost proti Brnu „B ve druhé půli téměř nedostal za půlku a jen výjimečně měl brejky?
To byl jeden důvod. Dva hráči hráli s obrovským sebezapřením. Jiří Kocanda měl problémy se zády, Radim Pohanka měl nakopáno, Milan Stix měl problémy z předchozího utkání, měl koňary. Byl to silný morál. Ještě se k tomu přidal Honza Daniel. Střídali jsme s citem. Kdybychom to otevřeli, tak ztratíme body. Párkrát jsme z protiútoku nebezpečně zatopili. Nic se nemění na tom, že soupeř měl zápas více ve své moci.
Ceníte si remíze o to více, že ať byly křeče, koňary a podobně, o to více, že Zbrojovka měla v závěru dvě tutovky?
Samozřejmě. Vnímám morál hráčů, že i když měli nakopáno, tak se s tím poprali, a zuby nehty vydrželi, a ubránili cenný bod.
Jaký problém, nebo naopak plus, je skutečnost, že Radim Pohanka nebo Robert Kaššai buď trénovali s „A“ nebo v současnosti ještě trénují?
Radim Pohanka s „A“ netrénuje. Jediný, kdo trénuje s „A“, je Robert Kaššai. Dostával se pomalu do hry. Obzvlášť v prvním utkání v prvním poločase, ve druhém poločase patřil k nejlepším hráčům na hřišti. Dnes (v sobotu - pozn. aut.) mně také přišel, že nebyl vidět, jak ho známe z minulosti.
Čemu to připisujete?
Mám pocit, že někteří hráči jsou přetížení. Neměli vlastně žádnou přestávku. Skončila sezóna a nastoupili trénovat. Obzvlášť je to citelně vidět na Milanu Stixovi. Je to na nich vidět, všude jsou pomalejší. Reagovali jsme tak, že Milan Stix v pondělí nepůjde na trénink, aby si odpočinul.
Co udělat ještě kromě toho, že třeba Milan Stix nepůjde na trénink, aby hráči byli čerství? Je to docela blbé, protože je teprve začátek sezóny…
Je to cyklus. Hrajeme středa - neděle. První věc je ta, že hráči základního kádru, jedenáct hráčů, nepůjde hrát za „U-18“. To by byla sebevražda. Potřebují si odpočinout. Sebemenší výpadek nebo zranění hráčů by mělo katastrofické následky pro další mužstva. Zase by se muselo brát z „U-18“ a tak dále. Musíme to dělat tak, abychom postupně sbírali body, abychom se ve druhé lize zachránili. Když budeme zachráněni, tak zase s citem, abychom hráčům neublížili. Aby nedošlo ke svalovým dysbalancím a následně nekoordinovaným pohybem k nějakému zranění.
Hlavním cílem staršího dorostu bude určitě záchrana?
Určitě se udržet ve druhé lize. Vezměte si, hráli jsme vesměs s „2002“, jen dva hráči byli „2001“, jeden hráč „2003“. Jak Olomouc, tak Zbrojovka měli „2001“ o jednoho nebo dva hráče více, „2003“ neměli žádnou. Byli jsme mladším týmem, než soupeř. Když si to řekneme otevřeně, má širší základnu a konkurenci.
Loni jste vedl „U-18“, na závěr sezóny jste přeskočil k „A“. Jak s odstupem času vzpomínáte na sestup „A“?
V každém případě si myslím, že se tomu dalo zabránit. To je otázka pro vedení, které je za to zodpovědné.
V současné době máte „U-19“. Jak jste tuto funkci přijal a jak se v ní cítíte? Loni byla „U-18“ a „U-19“ provázána, hráči měli společné tréninky…
Byl jsem šéftrenér mládeže v roce 2001 nebo 2002 ve Zbrojovce. Jinak jsem trénoval ligovou Zbrojovku tři a půl roku, dospělé dva roky ve Znojmě, udrželi jsme se ve druhé lize. Třetí ligu jsem trénoval v Rakousku. Osm let v Divizi, jak v Líšni, tak v Břeclavi. Dalších šest sedm let krajský přebor, byl jsem hrající trenér v Rakousku. Mým cílem je zkušenosti předat. Jenom je problém, že prosadit některé věci je těžké. Až si vyzkouší na vlastní kůži, tak mi dají za pravdu.
Mohl byste prozradit, o jaké věci se jedná?
Má to určitý vývoj, určitý příběh. Některé věci se pomalu mění k lepšímu.