Šéftrenér mládeže Dvořák: O odchodech talentů, jejich zpoplatnění či vlivu rodičů

Z N O J M O - Ve druhé polovině ledna se Václav Dvořák dočkal velké pocty. Jeden z nejlepších hráčů znojemského fotbalu se oficiálně stal sportovním ředitelem mládeže klubu, do kterého poprvé nakoukl již před třiatřiceti lety. Z pozice šikovného fotbalisty to postupně dotáhl až na jednu z nejrespektovanějších osob místní kopané. Jmenování do nové funkce se tak stalo ideální příležitostí, aby nám poskytl rozhovor.

Se znojemským mládežnickým fotbalem je Václav Dvořák spjatý už dlouhá léta. Společně s dalšími trenéry se snaží hráčům předávat cenné zkušenosti, které nejen během aktivní kariéry posbíral. Odměnu pak sklízí v podobě výborné odezvy, která se mu dostává jak od bývalých svěřenců, tak například i jejich rodičů. „Každému hráči jsem se snažil měřit stejným metrem. Když si někdo zasloužil pokárat, tak prostě dostal vynadáno. Na druhou stranu, pokud bylo třeba někomu pomoci, tak jsem mu pomohl,“ reaguje Dvořák, mimo jiné trenér znojemské U-15, na pozitivní hlasy ke své inauguraci.

Pane Dvořáku, odkud berete různé posily pro mládežnické kategorie?
S Liborem Paličkou jsme řady roků vedli okresní výběry. Již v nich jsme měli přehled o tom, kdo se nám tady z kvalitnějších a talentovanějších kluků tzv. motá. Několik let je výhradně bereme z naší líhně, snažíme se je navést do přípravek. Hlavním trenérem v této kategorii je Libor Palička. Ten se pokouší tvořit tým trenérů, kteří se vzdělávají a mají chuť se vzdělávat. Na jednu stranu beru zájem rodičů a jejich investování času, na druhou je tu skutečnost, co trenér může dát klukům v mladší přípravce. První zlatý věk učení ve fotbale je šest až deset roků. Co se nenaučí tam, tak těžko dožene v šestnácti. Ať už se jedná o pohybové dovednosti, sportovní vnímání, nebo motivaci. Jak se to zanedbá, obtížněji se pak do něj natlouká. Další důležitý věk je deset až dvanáct let, kdy nabývá na kvalitě herních dovedností.

Kolik trenérů mládeže máte vůbec pod sebou?
Každá kategorie od U12 do U19 má dva trenéry. A to vždy hlavního trenéra a jeho asistenta.

Přitom výběr „U-18“ byl zřízený docela nedávno…
Tato kategorie u nás celá léta fungovala. Čtyři pět let nazpět „U-18“ zrušili, tři roky jsme neměli povinnost ji mít. Před rokem opět nastala povinnost U-18 vytvořit.

Podle vašeho názoru, jak velkými hráčskými talenty v současné době disponuje naše U-18, potažmo U-19?
V každé kategorii máme hráče, kteří nám někam odešli. Byly to například ročníky 2002 a to počínaje Jirkou Vašinou. Zůstali nám však zde velmi talentovaní hráči jako např. Jiří Kocanda, Milan Stix, Petr Škuta, či Kuba Dvořáček. Velké odlivy nastaly u ročníku 2003, hráči odešli do TOP klubů.
Jak jsem už na prvním zasedání s trenéry U-16 - U-19 trenérům říkal, tak si uděláme jakési portfolio talentovaných hráčů okresu Znojmo 2000-2003. Následně je budeme pečlivě sledovat a případně přivedeme do příslušných kategorií našeho klubu. Musím říci, že kluci mají v okresních klubech tréninky na úrovni.
Ke všemu existuje tzv. Program létajících trenérů. V každém kraji je skupina pěti trenérů, kteří jezdí dělat názorné tréninkové jednotky. Přijde se tam podívat nějakých pětadvacet trenérů a následně probíhá hodinu a půl dlouhá diskuze. Ve znojemském okrese jsme už např. navštívili Jevišovice, Blížkovice, FK Znojmo, 1.SC Znojmo. Je to dobrý projekt. U nás na jižní Moravě, kde je hlavní trenér Standa Schwarz, to funguje výborně.

Můžete za hodinu a půl vypozorovat, zda má nějaký hráč takový talent, že byste ho přivedli do Znojma?
Ano, vypozorujeme. Tréninky ale výhradně slouží pro trenéry a jak také můžou trénovat. Nejedeme tam s patentem na rozum. Rovnou říkáme, že jim jdeme dát návod, jak by se také mohli prezentovat a potenciálně rozšířit nějaký obzor.
Malí kluci potřebují prostor a vnímání. V této kategorii jsou tři stupně vedení. Musí se umět rozhodnout samostatně, rychle a až poté správně. Sedmiletý kluk má právo chybovat. Když udělá chybu, tak si ho k sobě zavoláme a ptáme se ho, zda ví o tom, že to mohl vyřešit jinak. Pokud řekne: „Ano, viděl jsem tam svého spoluhráče, ale chtěl jsem si zkusit kličku,“ tak skutečnost, že klička se mu nepovedla, je přesně jeho právo chybovat. Všem trenérům tedy říkáme, ať nechají hráče rozhodnout samostatně.

Trenéři mají na své hráče určité požadavky. Jaký vidíte vliv rodičů na vývoj hráčů?
Rodiče a rodina jsou určujícím článkem, kam se dítě bude charakterově posouvat. Jestliže třikrát v týdnu přijde na devadesátiminutový trénink, tak ho určitým způsobem dokážeme zaujmout. Chodí sem šťastné, a ještě šťastnější by mělo odcházet. Rodič může být jednak velký pomocník, ale může se také stát, že svým přístupem nemusí hráči dvakrát pomoci. Pokud dodržuje tzv. Desatero pro rodiče a fanoušky, tak budeme jenom rádi. Nemůžeme jim mít za zlé, jestli to vidí jinýma očima. Není moc případů, se kterými bychom měli nějaké problémy. Objevují se rodiče, kterým se nelíbí, že kluk nehraje, ale to je běžné.

A zažil jste, že by se rodiče snažili svého synka protlačit do sestavy?
U mě v mančaftu se něco podobného nestalo. Mám kamarády, jejichž kluky jsem trénoval, ale vždy to bylo formou diskuze. Nevyskytly se extra případy, že by se rodič rozkřikoval a dával trenérovi za vinu, že jeho kluk nehraje. Pokud se trenér rozhodne pro určitou sestavu, tak s plným vědomím, že z hlediska taktického záměru postaví nejlepší, co má v rukách. Takovým bonmotem mého bývalého trenéra Františka Komňackého bylo: „Já si ty hráče, kteří mě na ten hřbitov odnesou, vyberu sám.“ Trénovali mě také Jiří Dunaj, Petr Packert, Dušan Uhrin ml., Andrej Daňko, Antonín Juran. Z každého trenéra jsem se snažil něco vzít a řídit se tím.

Na začátku jste mluvil o Příměticích, Boskovicích a dalších týmech. Ve chvíli, kdy se hráči stahují do Znojma, jak to chodí s poplatky za případný přestup?
Je tzv. přestupní řád, v němž jsou hráči určitým způsobem honorovaní. Ve věku přípravky by za hráče měl rozhodovat rodič. Ctíme však jakési pravidlo, že na okrese nechceme boje, s každým mančaftem se snažíme domluvit. Je to vždy ošetřeno interní smlouvou mezi kluby. Pokud někdo např. v Příměticích dokáže vychovat kluka, který do Znojma přijde do U-17, tak do něj museli od osmi do sedmnácti let něco vložit. Určující měřítko je rodič, hráč a poté funkcionáři klubu. Priorita vesnického klubu by měla být taková, aby si to hráč v lepším mužstvu zkusil. Takže něco ve smyslu pyramidy Hrádek - Znojmo - Zbrojovka Brno - Sparta Praha - Bayern Mnichov.

Velkým konkurentem Znojma je Zbrojovka Brno…
Zbrojovka Brno z nás čerpá. Myslím si, že se to tam s mladými hráči dělá dobře. Probíhá tam dobrá domluva s trenéry mládeže a jejich šéfem Valdemarem Horváthem. Dokážu si představit, že Zbrojovka Brno bude v dohledné době zpátky v první lize, najdeme s ní společnou řeč a pomůžeme si tím, že nám pustí hráče na hostování. Například před rokem to byl Antonín Růsek. Původem jsem Brňak, dělám krajské výběry. Znám se s trenéry a vycházíme spolu na velmi dobré úrovni. Když šéf mládeže Valda Horváth zavolá ohledně určitého hráče, tak diskutujeme, a zvažujeme pro a proti, jestli má cenu kluka oslovovat, jestli má na to, aby se posunul do vyššího levelu. Pro Zbrojovku jsme takový partner. Stává se, že kluci vykopaní z první dorostenecké ligy se k nám vrací. Jsou to odchovanci, kteří zde byli do třinácti čtrnácti let, a pak šli do Brna, nebo také Slavie.

Jsou teda takoví hráči, kteří se v minulosti vrátili?
Jasně. Řeknu příklady. Pro znojemské fanoušky je nejviditelnějším je Fanda Malár. (František Malár, t. č. na hostování ve Vyškově - pozn. aut.). Byl tady do patnácti let, šel do Jihlavy, vrátil se do Znojma, a nyní je v kádru prvního mužstva. Ze Zbrojovky Brno se poté na poslední rok dorostu vrátil také Pepa Rapouch, ten momentálně působí v Tasovicích. Z daného ročníku to nejdále dotáhl Matouš Trmal, který v současnosti chytá za prvoligové Slovácko.

Říkal jste, že v posledních letech ze Znojma odchází velké množství mládežnických fotbalistů. Je vůbec v silách znojemského fotbalu jiným klubům konkurovat, aby se zde udrželi?
Uvedu nedávnou minulost. Kuba Vorel dostal nabídku do Slavie Praha, Ota Kohoutek do Rapidu Vídeň, Martin Kabelka s Filipem Vechetou do Slovácka, a Daniel Pokorný s Oldřichem Prágrem do Zbrojovky Brno. Například tu Zbrojovku vidím o úroveň výše, a to nejen zásluhou konkurenčního prostředí. Pokud z každého většího města v okolí vezme dva TOP hráče a přidá je ke svému kádru, tak hráči se musí zlepšovat. Máme zde nějaké TOP hráče, chceme z nich dělat lídry. Pracujeme s určitým množstvím kluků. V našem okrese si nemůžeme myslet, že budeme vyhazovat hráče, kteří na to fotbalově nemají. U toho kluka se vše do dvou let může změnit. Několikrát jsme se setkali s částečným mýlením. Kluk byl v U-13, U-14 a s Liborem Paličkou jsme si říkali, že mu něco chybí. V U-16 se nastala změna a jeho sportovní výkony šly strmě nahoru. Probíhá to ale také naopak. Měli jsme tu hodně kluků, u kterých jsme si mysleli, že budou mít tzv. velkou kariéru, ale dnes se vší úctou hrají po okresních mančaftech.

Vzpomínáte si na konkrétní příklad fotbalistů, kteří mohli hrát za Znojmo druhou ligu, nebo nakouknout do první?
Nebudu jmenovat konkrétně, ale byli zde hráči, jež by s přehledem mohli hrát za U-19. A když už ne za starší dorost, tak bych je minimálně viděl v soutěžích od krajského přeboru nahoru. Určitě ne v okresních mančaftech. Může se stát, a také se stane, že hráč, který prošel mládeží Znojma, skončí ve čtvrté třídě. Většinou jsou to však hráči, kteří nebyli v první polovině kvality mančaftů. Kluky bychom měli posouvat do výkonnostních soutěží. Realita je jiná. Najdou se kluci, které fotbal už tolik nebral, vzhlídli se v zaměstnání, nebo ve studiu.

Pokračoval bych hráči, kteří prošli mládeží Znojma. Zmiňoval jste Filipa Vechetu, t.č.člena Slovácka. Údajně se o něho zajímala také Slavia Praha, absolvoval stáž v Bayernu Mnichov. V Česku se dokonce řadí k největším talentům ročníku 2003. Jak na Filipa vzpomínáte? Vedl jste ho?
Měl jsem ho rok a půl. Svým způsobem to byl střelec k pohledání, mužstvo vždy táhl. Sám si dokázal šanci vytvořit, svým geniálním způsobem se prosadil a není náhodou, že branky střílí nadále. Ten kluk měl obrovskou ctižádost. Jestliže vstřelil pět gólů, chtěl jich dát deset a podobně. Bylo v pořádku, že se nespokojil s momentálním stavem. Myslím si, že je tak nastavený od přírody. Je to motor, který ho požene dále. Ke stejně velkým talentům patřil také Ota Kohoutek. Byl to takový dělník středu pole, s přehledem o hře. Nebo například Kuba Vorel. Co jsem mluvil s trenéry ze Slavie Praha, tak v patnácti byl posouvaný do šestnáctky. Nyní v šestnácti hraje soutěž sedmnáctiletých. Nemůžu zapomenout na kluka, který tady zůstal do konce žákovského věku, což byl Olda Prágr. Pokud to půjde aritmetickou řadou nahoru, tak do čtyř let musí hrát první ligu.

Máte u zmíněných kluků pošetřeno, že při dalším přestupu, například do zahraničí, utržíte určitou částku?
Je to dané individuálními smlouvami, všechny odchody jsou ošetřeny. Takový Olda Prágr, který v létě odcházel do Zbrojovky Brno, byl na určitém galavečeru vyhlášený jako jeden z talentů svého ročníku. Zatímco jiní odešli o rok dříve, tak Olda je borec, který to tady s námi (asistentem Markem Dítětem) dokopal do konce. Na českém žákovském turnaji v Přelouči, kde si dříve zahráli David Limberský, nebo Jan Chramosta, byl Olda Prágr při našem vítězství nejlepší střelec turnaje. Měli jsme také nejlepšího brankáře turnaje, stali jsme se rovněž nejslušnějším mužstvem.

Pod sebou jste měl také Broňu Stáňu, Kubu Pokorného, kteří nakoukli do první ligy. Byl tehdejší ročník tak výjimečný, či se jednalo o zásluhu znojemského fotbalu?
V každém ročníku se najdou kvalitní fotbalisté, ale musí ho vykrystalizovat tým. Ten ho nějak posune. Jiné ročníky byly také správně nastavené, ale neobjevil se tam takový talent. Nebylo tam něco, co by kluky vyneslo.

Myslíte si, že fotbalu konkurují další záležitosti? Ať už to jsou ostatní sporty, nebo kluci mají jiné zájmy…
Vezmu to ze své doby. Když jsme v dorostu jeli na zápas, tak jsme hráli karty. Ne o peníze. (s úsměvem) Dnes se otočíme do autobusu, a vidíme jeden mobil vedle druhého. Kluci mají sluchátka v uších a různé hry. Je jiná doba a velké množství lákadel. Přišli jsme ze školy, kabelu jsme hodili do kouta a šli na hřiště. Na druhou stranu někdo nadává, že je velký odliv hráčů kvůli florbalu. Je to sice pravda, ale kdo se neuplatnil ve fotbale, tak šel na florbal. Je v kolektivním sportu, baví ho a třeba z něj bude výkonnostní florbalista. Teď si vzpomínám, že v ještě „89tkách“ za starší žáky nastupoval Ondra Mikeš. Nakonec hrál první florbalovou ligu, byl ve Švédsku, nároďáku. Ve Znojmě se o to starají dobří trenéři, hrají nejvyšší soutěž, mají dobré zázemí, tak proč ne.

Míváte od hráčů zpětnou vazbu za vaši práci, nebo vám případně poděkují?
Když se někde potkáme, tak se pozdravíme. Dostal jsem pár ohlasů na zvolení sportovního ředitele mládeže, například přímo na facebookových stránkách klubů, což mě určitě potěšilo. Kluci se mění a do teď jsou případy, kdy mě osloví a má první reakce je: „Kterej ty seš?“ (se smíchem) Vím, že ho znám, ale už si ho přesně nedovedu zařadit. I když se mi do paměti nevryli jako fotbalisté, zůstali však lidé, se kterými vždy rád prohodím pár slov.

Když jsem Vás žádal rozhovor, tak při gratulaci ke zvolení sportovního ředitele mládeže mi vypadlo slůvko „mládeže“. Dovedl byste si představit, že byste skutečně jednou vykonával funkci sportovního ředitele v dospělém fotbale? Případně, co by se kromě nabídky muselo stát, abyste se jim stal?
Nyní se sžívám s pozicí sportovního ředitele mládeže, byť má výhoda je taková, že vím, kdo je kdo. Pokud mi tady náhodou proběhne nový hráč a já ho neznám, tak na něho hned vyhrknu: „Kdo vlastně jsi?“ (se smíchem) I když je hráčů velké množství, tak od U-12 do U-19 se s nimi snažím sžívat. Dnes se nehraje na „kdyby“. Nad nabídkou bych uvažoval, až by přišla. Momentálně nemá cenu se tím zabírat. Nyní pro klub pracuji v této funkci, ačkoliv znojemský fotbal mi vůbec není lhostejný. Byl bych rád, kdybychom zůstali ve druhé lize. Rád bych na fotbal přicházel jako činovník prvoligového, potažmo druholigového klubu. Bude dobře, když se náš klub bude prezentovat dobrým fotbalem a hrát minimálně druhou ligu. A třeba do budoucna zase první.