Petr Drobisz o příchodu do Znojma: Přišlo to jako blesk z čistého nebe

V ö s e n d o r f - Petr Drobisz v posledních letech rozhodně nemá ve fotbalové kariéře příliš štěstí. Po skoro dvou ročním zákazu činnosti ve vrcholovém fotbalu se však opět objeví na ligových trávnících. Znojmu mu totiž dalo nabídku krýt záda Vlastimilu Hrubému a zkušený gólman kývl. Proti Botevu Plovdiv si pak odbyl svoji premiéru ve znojemské bráně.

Jak jste viděl utkání ze svého pohledu?
Myslím, že to splnilo svůj účel. Měli jsme možnost se konfrontovat s týmem, který bude hrát Evropskou ligu. Kluci si hlavně v druhé půli ukázali, že na to mají, a že pokud budou poctivě makat a zaberou, tak se dá hrát i s takovýmto týmem. V první půli byl problém s tím, že balkánští hráči neumí jazyk, a proto se nepřinutí běhat. Středoví hráči nechtěli běhat, nechtěli se vracet. Ale musím ocenit ostatní, že jsme se semkli, mákli jsme a zaslouženě vyrovnali.

Jak vy jste se osobně cítil?
Já jsem se na zápas těšil, protože jsem myslel, že to bude zajimavá konfrontace. V tomhle ohledu mě Bulhaři trochu zklamali. Nebylo to úplně to, co jsem čekal. Ale byl to po dlouhé době trochu slušný zápas. Samozřejmě spokojený nejsem, protože jsme dostal gól. Balón jsem neviděl, ale určitě to bylo chytatelné, kdybych ho našel dříve mezi těly hráčů. Trochu problemy mi dělala rozehrávka, když jsem si nezvykl na terén, podkopávat více balón. Ale zvládli jsem to, vyrovnali jsme na 1:1, což je pozitivní. Pro mě to byl takový první vážnější test po dlouhé době, takže jsem rád, že jsem to přežil ve zdraví. Uvidíme, snad se to bude jen zlepšovat.

Všiml jsem si, že jste při utkání hodně aktivní, že povzbuzujete ostatní.
Ja to v sobě prostě mám. Sice některým lidem kolem, co jsou na tribunách se to nelibí, ale to je jejich věc. Takhle se udržuji v koncentraci. Myslím, že i mužstvo, když za sebou cítí, že to někdo burcuje, tak je to dobře. Je to lepší, než když je na hřišti deset sklopených hlav, to já nemám rád. Takže já tahhle působím na tým, ať se to někomu libí, nebo ne. Takový já prostě jsem a takový i budu. Nebudu se v 37 letech měnit.

I z toho, co jsem viděl na hřišti, tak jste asi nezdolný optimista?
To přišlo s věkem. Já jsem taky býval zapšklý, když jsem byl mladý. Ale zjistil jsem, že tím nikomu nepomůžu. Nepomůžu sobě, nepomohu manšaftu. Je to o tom kluky povzbudit. A vidíte, že i když jsme dnes mysleli, že nemůžeme, tak jsme to zvedli. Druhou půlku jsme na tom myslím byli kondičně lépe, i když to soupeř hodně prostřídal. Ty sily jsme v sobě našli. Možná i díky tomu povzbuzování to ti kluci v sobě našli a ukázali jsme to i na hřišti.

Kdy jste vůbec začal s týmem trénovat?
Od pondělí. Patnáctého jsme skončil sezónu s olomouckým béčkem a juniorkou. Takže jsem se s panem Kalvodou domluvil, že čtvrteční start je pro mě brzo. Víkend jsem si nechal ještě takový volnější.

Měl jste od znojemského klubu už dříve nějaké náznaky, že by o vás měl zájem?
Nebyli jsme vůbec v kontaktu, přišlo to prakticky tzv. jako blesk z čistého nebe. Potkal jsem trenéra Kalvodu před olomouckým stadiónem. V restauraci čekal na Vencu Tomečka, s kterým měl sraz. Tak jsme prohodili pár slov a naznačil, že by byla možná možnost, že by Znojmo hledalo zkušeného gólmana, co bych na to říkal. V první chvíli jsem si říkal, že je to super. Pak jsem si v hlavě trochu přehrával, že už jsem ve Slovácku slíbil nějakou práci u mládeže. Navíc je to pro rodinu obrovský zásah, protože nebudu doma. Budu muset být tři, čtyři dny ve Znojmě, protože k dojíždění je to daleko. Probrali jsme to, zhodnotili jsem ano, že do toho půjdeme. Jsem nesmírně rád, že jsem dostal šanci a doufám, že minimálně ten rok, co ve Znojmě strávím, bude pozitivní a první ligu zachráníme. Myslím totiž, že tým, který vyhrál druhou ligu nějakou kvalitu má. Je to jen o tom si věřit a dostat do hlavy, že uspějeme.

Byl jste překvapený, že ze Znojma přišla nabídka? Doufál, jste vůbec po dlouhém zákazu, že si zachytáte Gambrinus ligu?
Ze začátku jsem měl v hlavě, že by to ještě mohlo jít. Ale samozřejmě postupem času, kdy to bylo déle a déle, tak nebudu nic nalhávat, po sezóně jsem byl rozhodnut, že začnu trénovat mládež ve Slovácku. A budu jezdit do Rakouska třeba na víkendy na trénink nebo zápas. Už jsem měl v hlavě, že vrcholový sport je pro mě tabu. Ale když přišla nabídka, a cítím se zdravotně dobře, což musím zaklepat, tak pokud to půjde, rád bych byl týmu prospěšný.