S Martinem Hudcem o reprezentace a pohárech - část čtvrtá

Z n o j m o - Již do čtvrté části dospěl náš několikadílný seriál rozhovoru s Martinem Hudcem. I tentokrát to bude nesmírně zajímavé. Prim bude hrát jednadvacítka, a také dvě velké osobnosti světového fotbalu van Persie a Hleb. I proti těmto hráčům si totiž už jako mladík zahrál Martin při svém reprezentačním působení. Více se pak rozpovídal také o tom, jak byl v té době kádr Lvíčat doslova nabitý kvalitním hráči. O to cennější je, že byl znojemský odchovanec také jedním z Lvíčat.

PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU

DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU

TŘETÍ ČÁST ROZHOVORU

Van Persie byl na hřišti dominantní, říká Martin Hudec

Prošel si všemi mládežnickými kategoriemi, hrál si i za jednadvacítku. Zahrál sis proti někomu, kdo je dnes světovou hvězdou?
Samozřejmě, van Persie (Manchester United pozn. red.). (pohotově) Hráli jsme kvalifikační zápas v Holandsku, který jsme vyhráli. Van Persie byl obrovský talent, už tenkrát dominoval v celém zápase, měl vše pod kontrolou. Bylo to znát, s přehledem odehrál zápas, jak potřeboval. Přestože prohráli, tak byl nad věcí, alespoň se mi tak jevil. Pak jsme měli tu čest, že jsme se po utkání přijeli podívat na zápas A-mužstva. Tenkrát hrálo Áčko v Holandsku 1:1, myslím, že Koller dával gól.

Můžu říct i další. Třeba Bělorusko a Alexander Hleb (např. Arsenal, Barcelona, nyní Konyaspor pozn. red.), prohráli jsme tam, Hleb odehrál 60. minut, pak ho vystřídali a hned se sbalil a šel na lavičku A-týmu. Těch hráčů bylo vícero, ale to by se člověk musel opravdu více ponořit do sestav. Hleb a van Persie mi utkvěli v paměti nejvíce.

Vyměnil sis s někým dres? Byla by to cenná relikvie.
Nejsem si jistý, jestli jsme v té době vůbec mohli. Takže opravdu nemůžu říct. Člověk nad tím ani tak nějak nepřemýšlel.

Dostat se do základu tehdejší jednadvacítky bylo nesmírně těžké, vzpomíná Martin

Hrával jsi už v reprezentaci stopera nebo jsi byl postem i krajní bek? Vrátím se ještě k van Persiemu, je postrachem všech obran na světě, bylo těžké ho už tenkrát bránit?
Samozřejmě za tu dobu ještě kvalitativně ohromně vyrostl, je to hráč světové třídy. Už tenkrát měl ale, třeba jako zmíněný Alexander Hleb, velkou kvalitu. K té první části otázky, nehrál jsem jen stopera, ale třeba i defenzivního záložníka. Nebyl to sice můj optimální post, ale dá se říct, že jsme si prošel vším. Byla situace, kdy jsem odehrál utkání i na pravém bekovi, což samozřejmě také není mé gró, ale byl jsem rád, že jsem hrál.

Nastupovat pravidelně už bylo v jednadvacítce složitější. Byli hráči, kteří tam již byli delší dobu, ať už to byl třeba brankář Honza Laštůvka, který chytá v Dněpropetrovsku. Bylo to složitější, chodili do jednadvacítky i hráči, jenž nakoukli do A-týmu - Jarda Plašil, Žanek-Honza Polák (rekordman v počtu startů za ČR 21 pozn. red.), který měl už v tak mladém věku velké zkušenosti a byl nejmladší, co nastoupil za áčko. Byl tam i Tomáš Hübschman, bylo tedy obtížnější se prosadit přes tyto hráče, kteří už měli něco za sebou. Honza Polák hrál v mé době za jednadvacítku už třetím rokem, takže ten měl místo jisté. Když přišel pomoci z áčka, nebylo možné ho ze sestavy vytlačit. Takových hráčů bylo postupně vícero - Tomáš Jun, který jako mladík hrával se Spartou Ligu mistrů, Mario Lička. Hráčů bylo opravdu velké množství, takže i takové to sítko se neustále zužovalo, i proto bylo tak těžké se posléze prosadit do A-týmu.

Nelituješ někdy, že nejsi mladší? Nechci říct, že by český fotbal neměl kvalitu, ale přece jen není zdaleka tak na výsluní, jak byl před deseti lety. Tím jsme chtěl říct, že je dnes určitě snazší se dostat do reprezentačního áčka, než tenkrát.
Tohle je asi pravda. Tenkrát ta parta hráčů - Šmíca, Kuka, Nedvěd, Berger, Koller, Rosický atd. - to byla éra, kdy byl český fotbal opravdu vysoko. Jak pak chodili hráči postupně do fotbalového důchodu, tak to postupně upadalo. Nebyla střední generace, která by na tuto éru mohla navázat.

Samozřejmě se člověk vrací nebo zamýšlí nad tím, co by mohl udělat jinak, kdyby by byl mladší. Ale to jsou jen takový kdyby. Potkaly mě například zranění, kterých nebylo zrovna málo a zabrzdily mě v určitých věcech. I přesto jsme rád, kde jsem byl a čím jsem si prošel a co jsem měl možnost zažít. Úplně spokojený být ale také nemůžu, přestože netvrdím, že nejsem.

Trochu nakousnu ohledně reprezentace Sigmu Olomouc. Nedávali ti to spoluhráči a mazáci jako reprezentantovi "sežrat", takové to klasické popichování?
Když člověk přijel z nějakého srazu, tak to bylo známka toho, že tam jezdí na základě nějaké kvality. A očekávalo se, že pak bude vidět na hřišti i v klubu. Kolikrát to ale po reprezentačních srazech kvůli únavě a náročnému cestování dopadlo tak, že se zápasy nepovedly. Takže jsem to občas dostal na talíři sežráno. (s úsměvem) Vzpomínám na to ale v dobrém. Trenér to tak také vnímal a chtěl mi pomoci, abych se zamyslel, na čem je potřeba zapracovat. Ať už hraje člověk tam nebo tam, je potřeba vždy odvést maximum. V klubu na profesionální úrovni dokáži pochopit, že u mladých kluků v mládežnických kategoriích může výkonnost kolísat. Klasické popichování od kluků určitě bylo. „Ty jsi reprezentant ty nemusíš,“ a podobně. Vzpomínám na to ale jedině v dobrém. (s úsměvem)

NA DALŠÍ DÍL SE MŮŽETE TĚŠIT V PÁTEK 19. PROSINCE