Je krásné stát na hřišti a slyšet českou hymnu, říká masér 1.SC a repre ČR žen René Raszka

Z n o j m o - Být v reprezentaci je vždy pro každého velkou ctí. Té cti se dostalo našemu maséru René Raszkovi. Stal se totiž součástí nového realizačního týmu České reprezentace žen. Na začátku března absolvoval s reprezentací takřka dvoutýdenní turnaj na Kypru. To si samozřejmě žádalo z naší strany rozhovor a byli jsme pochopitelně hodně zvědaví, jak funguje kabina v národním týmu.

Letošní zima nebyla žádná hitparáda, bylo asi příjemné "utéct" do tepla na Kypr?br> Bylo nádherné dostat uprostřed zimy pozvánku do repre a odjet na dvoutýdenní turnaj na Kypru.

Kolik tak zhruba bylo stupňů?
Počasí bylo od prvního dne naprosto skvělé, 21, 22 stupňů. Byl to velký rozdíl oproti počasí, které panovalo tou dobou v České republice. Vyzkoušel jsem i moře, byla to paráda.

Jak se zrodila spolupráce s Českou reprezentací? Vybral si tě trenér Karel Rada?
Vybral si mě sám trenér Rada na doporučení jednoho trenéra. Karel Rada vlastně přicházel jako kouč k A-týmu žen nově od reprezentace do 17 let a dělal si kolem sebe realizační tým. Jak jsem zmiňoval, na doporučení jednoho trenéra mi zavolal, jestli bych neměl zájem.

Jaké to je, vyjít na hřiště v reprezentačním?
Je to asi nejvíc, co může být. Hrdost, pýcha, všechno dohromady. Není nic krásnějšího, než stát na hřišti, když hrají českou hymnu.

Na turnaji se sešla velká konkurence. Byl médii hodně sledovaný?
Turnaj byl výborně obsazený. Vše bylo nachystané na perfektní úrovni. My jsme byli vlastně i spolupořadateli turnaje. Co se týče mediálního zájmu, některá utkání byla přenášena televizními štáby přímým přenosem. U nás je dle mého ženský fotbal ještě tak trochu na okraji. Ještě není tak v podvědomí jak mužský.

Mluvili jsme spolu, že některé týmy jely opravdu s velkým zázemím...
Měli jsme sice výborné podmínky, ale některé věci je ještě potřeba doladit. Tým Švýcarska jel třeba se čtrnácti bednami a my s jednou. Rozdíl byl i v realizačním týmu, Švýcarsko mělo šestnáct lidí, my sedm. Tak i v tomto byl velký rozdíl.

Lišila se nějak tvoje práce v reprezentaci od práce v 1.SC?
Myslím, že to bylo stejné. I když je pravdou, že to pro mě byl trochu nezvyk, byl to pro mě první kontakt s ženským fotbalem. Bylo to pro moji práci přínosné. Ženská a mužská kabina jsou rozdílné. Každá má svá specifika.

Ty jsi pracoval pro třinecké hokejisty, fotbalisty, nyní jsi ve Znojmě. Jaké to je, najednou se dostat do ženského kolektivu?
Bylo to pro mě trochu šok. Nevěděl jsem, co od toho čekat a měl jsem trochu obavy, jaký bude ženský kolektiv, jak to bude fungovat. Musím však říct, že od prvního dne to bylo skvělé. Moc se těším na další reprezentační sraz, který bude v červnu.

Vtípky v kabině fungují stejně?
Fungují úplně stejně. V mužské kabině je ale černější a ostřejší humor, to v ženské kabině není. Funguje tam takový jemnější humor. Nehledě na to, že kluci se po nějakém ostřejším vtípku třeba neurazí, u holek by to možná mohlo nějakým způsobem narušit kolektiv.

Výsledkově se reprezentaci tolik nedařilo. Nebyli jste smutní, že nevyšel ani jeden zápas výhrou?
Výsledkově to nebylo dobré, jedna remíza a tři prohry. Ale tým se teprve buduje. Přišel nový trenér a chtěl si vyzkoušet různé herní systémy, byla velká rotace hráček. Pro něj to byl vyloženě turnaj, aby všechny hráčky poznal. Pár hráček, které patří stabilně do A-týmu, se navíc zranilo, což byla také určitá komplikace. Myslím si ale, že turnaj byl pro nás i navzdory výsledkům velmi přínosný a mělo to dobrou úroveň. Ještě nejsme na úrovni TOP týmů, ale snažíme se.